Něco takového

Hledáme si teď s Tomem své místo v církvi. Farnost, kde bychom se začali aktivněji zapojovat, kde bychom si našli přátele, kde bychom se cítili jak doma. O víkendu nás pozvali naši milí kamarádi do jejich farnosti. Těšili jsme se, a navíc jsme nevěděli, jak to tam chodí, a tak jsme dorazili trošku dřív. A měli jsme dostatek času, ještě před začátkem bohoslužby, přečíst si jednu nástěnku. Nástěnku, která poměrně důrazně připomínala, jak je při bohoslužbách důležité silentium - ticho. Máme se zdržovat čehokoli hlučného, nepráskat dveřmi, a hlavně - své hlučící děti buď usměrnit, nebo s nimi vyjít ven. To vše doplněné obrázkem plačícího miminka. Chvilku jsem přemýšleli, jestli se neotočit a nejít zase pryč. Když Radovánek křičí hodně, samozřejmě ho vyneseme. Ale tahle nástěnka nás předem zúzkostnila a negativně nastavila na každý jeho hlasitější projev (což v jeho věku rovná se každý projev). Já jsem se v duchu podivovala, jak to, že nás kamarádi nevarovali. Nakonec jsme zůstali, Tom...

Už to bude skoro půl roku, co Dlouhá punčocha otevřela svůj kamenný obchod téměř v centru Brna. Kromě skvělých dětských knížek nabízejí holky i spoustu různých akcí, a já mám tu čest na některých těch akcích fotit. Autogramiády, cizojazyčná čtení,  papírové divadélko Nóri Hamar ... Chtěla jsem napsat ještě víc o tom, jak ráda do Punčochy chodím, jak dobře se mi tam fotí a že jestli ze mě jednou bude slavná fotografka, část mé slávy padne i na Punčochu, protože jsem tam díky podpoře holek postupně setřásla ostych při focení veřejných akcí :)... ale je mi takové vedro, že nejsem schopná dát dohromady kloudnou větu. Přidám tedy už jen výběr z fotek a půjdu svorně s dětmi držet siestu.

Pár fotek z naší vydařené litoměřické dovolené. Koncert na náměstí, hračky a lego, cvičení a volejbal, procházka po poli, dopravní hřiště (Verunka poprvé na kole s kolečkama!) a tanec v dešti - pro mě jeden z nejsilnějších zážitků a asi jediná pozitivní věc na tom šíleném dlouhodobém suchu. A na závěr cestou zpátky v Praze zastávka v Tvojí mámě ve Vršovicích. Příjemná kavárna a výborný rakytníkovo-jablečný most kyselý tak, až se huba křiví. Mňam!   V Litoměřicích oslavilo to naše "miminko" druhé narozeniny. Je to už velký kluk s vlastním názorem, a nebojí se ho nejrůznějšími způsoby prosazovat. Snaží se vyrovnat svojí ségře, kterou má myslím dost rád (a ona jeho snad taky - aspoň většinou), a miluje baláky ve všech podobách. (Pro nezasvěcené: pojem baláky zahrnuje všechny stavební stroje, dále nákladní auta a kamiony, traktory, kombajny. Pokud se nepletu, slovem stejného významu čeština nedisponuje. Tedy - dosud nedisponovala.) Jo, a musím...