Něco takového

Verunčino docházení do lesní školky mě inspirovalo a ráda bych s dětmi trávila více času venku, za každého počasí. A tak by se mi hodily alespoň trochu vodě odolné kalhoty. Kupovat softshelláky se mi ale nechtělo, přeci jen mi přišly ceny docela vysoké, a tak jsem si řekla, že si je ušiju. A že si střih (od mých oblíbených Šijte s námi) nejdřív vyzkouším. Vznikly tedy tyto plátěné kalhoty. A nebudu kecat - mám z nich fakt radost. Foto tutoriály od holek ze Šijte s námi mám ráda, bývají pro mě totiž vždy velmi srozumitelné, a ani toto šití nebyly výjimkou. Nejnapínavější fáze nastala tedy ve chvíli zkoušení a upravování kalhot tak, aby mi dobře padly. Netuším, jak vypadají profesionální postupy. Já jsem prostě zkoušela, špendlila a zabírala a znovu zkoušela a špendlila další odstávající boule na bocích a zase zabírala. Taky jsem přidala záševky vzadu v pase. Postup čistě intuitivní, naštěstí ale vyšel. (Teda aspoň myslím, že vyšel. Já ani nevím, jak mají vypadat dokonale padnoucí kal...

O černých dírách nevím skoro nic, ale představuju si je jako útvary, co všechno přitahují, pohlcují a nic nevrací zpět. A často, když přemýšlím nad svým vztahem k Facebooku, tak mi černá díra přijde na mysl: Přitahuje mě - jakmile sednu k počítači, prsty už samy automaticky napíšu "f" a víc vlastně není potřeba, pak stačí kliknout na první odkaz, který mi vyhledávač napoví. Pohlcuje mě - z plánovaných dvou odpovědí na zprávy je půl hodina, ani nemrknu. Nic nevrací zpět - většinou se pak zvedám otrávená, bez energie a zklamaná, že jsem ten čas přeci chtěla strávit úplně jinak. Nepovažuju se za závisláka na sociálních sítích. Četla jsem nedávno knihu o digitálním detoxu a příznaky fakt nemám. Nepotřebuju se připojit hned po probuzení nebo kontrolovat mobil během noci (ve skutečnosti ani nemám mobilní data a z telefonu se připojuju minimálně - takže úvodní fotka je čistě ilustrační). Ani (většinou) netrpím pocitem, že by mi něco unikalo, když nezkontroluju tuhle, tuhle a ještě...

Po delší blogovací pauze mívám vždycky problém navázat. Žádné téma mi najednou nepřipadá dostatečně důležité, zajímavé, nosné. Ale co se dneska stalo... z toho se jednak potřebuju vypsat, a druhak třeba na závěr vyvodím i nějaké to poučení :) Na začátek musím podotknout, že Verunka včera začala chodit do školky, na dva dny v týdnu, a tak máme čtvrtky a pátky s Radovánkem pro sebe. Zatím si dost užíváme bytí ve dvou, zpomalení a pohodičku, a dnes jsme například vyrazili na místní farmářské trhy. Na lavičce u kostela jsem si dali ňaminu, popovídali s milými důchodci (ukázalo se, že jejich vnoučata známe z hřiště - jak je naše 30 tisícové sídliště malé) a pak jsme si řekli, že se ještě zajedem podívat na nakladače, asfaltéry a jiné baláky na stavbu u konečné tramvají. Přesouvali jsme se autem. Posadím tedy Radovánka do sedačky, zapnu pásy, on si říká o klíček, tak mu ho půjčuji a domlouváme se, že mi ho pak na řízení vrátí. Zavřu dveře, obejdu auto zezadu, zavřu i kufr, ve kterém j...