Flax
Dokončila jsem svůj první svetr. Vybrala jsem ten nejjednodušší možný, Flax, a za modela jsem zvolila toho nejmenšího z naší rodiny, Radovánka. Příze: asi 3/4 klubka Sportu od Vlnapu. Už jsem z ní pletla Verunce zimní sadu - rukavičky, šátek a čepku - a vím, že se mi s ní pracuje skvěle. Takže i plést tenhle svetr byla radost.
Odbyla jsem si s milým Flaxem i jedno velké poprvé: poprvé jsem párala (kvůli blbé chybě, hned ze začátku). Bála jsem se toho moc, vytáhnout jehlici, upárat několik řad, měla jsem pocit, že se mi už nikdy nepodaří pochytat všechna oka zpátky. Podařilo. Většinu sice špatně orientovaných, ale co už. Když jsem pak párala podruhé (zapomněla jsem vyměnit jehlice na konci rukávu za menší), už jsem se cítila jako párací profík (a protáhla jsem si skrz všechna oka určená k pochytání nejdřív jehlu s nití, abych si pak usnadnila práci). Musím říct, že nebát se párat bude moc fajn, zvlášť až se pustím do práce na svetru pro sebe.
Uplést svetr je asi "něco". Mamka poprvé pochválila moje pletení a tchýně napsala, že prý jsem šikovná. Hm. Nevím. Technicky nebyl tento svetr o nic náročnější než palčáky. Naštěstí Radovánkovi sedí. Kdyby neseděl, to by se teprv ukázalo, jak jsem šikovná, protože bych absolutně netušila, kde kolik ok přidat nebo ubrat. No ale jsem spokojená. A už mám koupenou přízi na svetřík pro Verunku.
Odbyla jsem si s milým Flaxem i jedno velké poprvé: poprvé jsem párala (kvůli blbé chybě, hned ze začátku). Bála jsem se toho moc, vytáhnout jehlici, upárat několik řad, měla jsem pocit, že se mi už nikdy nepodaří pochytat všechna oka zpátky. Podařilo. Většinu sice špatně orientovaných, ale co už. Když jsem pak párala podruhé (zapomněla jsem vyměnit jehlice na konci rukávu za menší), už jsem se cítila jako párací profík (a protáhla jsem si skrz všechna oka určená k pochytání nejdřív jehlu s nití, abych si pak usnadnila práci). Musím říct, že nebát se párat bude moc fajn, zvlášť až se pustím do práce na svetru pro sebe.
Uplést svetr je asi "něco". Mamka poprvé pochválila moje pletení a tchýně napsala, že prý jsem šikovná. Hm. Nevím. Technicky nebyl tento svetr o nic náročnější než palčáky. Naštěstí Radovánkovi sedí. Kdyby neseděl, to by se teprv ukázalo, jak jsem šikovná, protože bych absolutně netušila, kde kolik ok přidat nebo ubrat. No ale jsem spokojená. A už mám koupenou přízi na svetřík pro Verunku.
Já chci taky takový :)) tohle bych nezvládla ani za sto let, klobouk dolů!
OdpovědětVymazatPrávě že já myslím že zvládla. Je to fakt (relativně) jednoduché, mnohem víc, než jsem čekala.
VymazatTaky jsem začínala s malým svetříkem. A jak ho jednou zvládneš, pletení velkého není o ničem jiném, než že máš víc ok a trvá to déle. Takže směle se můžeš pustit do nějakého pro sebe. ;-)
OdpovědětVymazatNo já už mám vybraný návod a asi i vlnu. Až dopletu svetřík pro V., půjdu do velkého. Děkuju za povzbuzení!
Vymazattyjo, ten je suprovej. A Radovankovi moc sekne :)
OdpovědětVymazatDík!
Vymazat