Laurelie

S pletením jsem začala v listopadu loňského roku. Do té doby jsem měla na kontě jen jednu upletenou šálu pro Verunku (šálu, kterou ale Verunka opravdu unosila, musím říct). Pak jsem jehlice na delší dobu odložila, ale touha plést mě neopustila, jen jsem pletení považovala za příliš náročné a málo baby-friendly.

Díky Hance, která je něco jako pletací guru, jsem se ale jednak zamilovala do trojúhelníkových šátků, a druhak se nechala přesvědčit, že na pletení nic není. A že s kruhovými jehlicemi je i docela baby-friendly, protože napíchnout dítko na kruhovou jehlici není tak snadné jako na rovnou.

Oklikou se konečně dostávám k jádru dnešního sdělení: v rámci KAL s Vlněnými sestrami jsem jsem svůj první šátek s "pořádnou" krajkou. Jmenuje se Laurelie, byla to výzva, a popravdě jsem moc nevěřila, že ho zvládnu. Nebo jinak: tušila jsem, že ho zvládnu, protože jsem byla velmi motivovaná, ale nečekala jsem, že to půjde tak snadno a bez párání.

S barevnou kombinací si nejsem úplně jistá, původně jsem k Malabrigu Mechita v odstínu Teal Feather (modro-zelená) měla představu nějaké neutrální barvy, ale pak jsem v náhlém popudu v e-shopu zaklikla Frank Ochre. Líbí se mi, to jo, jen nemám moc oblečení, ke kterému bych šátek mohla nosit. Už mám ale představu čepice, na kterou využiju zbytky klubíček, a která se k šátku bude krásně hodit.