Zrnosetí

O víkendu po Velikonocích jsme vyrazili na pár dní k mým rodičům do Prahy. A protože se na Toulcově dvoře, coby kamenem od místa, kde naši bydlí, konalo Zrnosetí, vydali jsme se i tam. 

Zrnosetí je takové makrobiotické vítání jara. Pořádají ho už několikátý rok lidé kolem časopisu Zrnění. Tuším, že před lety už jsme tuhle akci navštívili. Stejně jako tehdy, i letos se program skládal z přednášek (které jsme jen tak letem světem okoukli), jarmarku (jídlo, jídlo a zase jídlo, ale i oblečení a trocha keramiky) a koncertu Honzy Jíchy s kapelou. 

Když jsme na Zrnosetí ráno s Tomem dorazili, byli jsme rozpačití. Opravdu chceme celý den trávit na akci věnované jídlu? Raději jsme šli (v rámci uspávání Radovánka) prozkoumávat areál Toulcova dvora, úžasného místa, statku mezi paneláky. Večer, po skončení celé akce, jsme se ale shodli, že to bylo fajn. 

Potkali jsme milé známé z doby, kdy jsme ještě jezdívali na MB akce a setkávali se v pražských i brněnských čajovnách. Koupila jsem Verunce tričko a šátek v její oblíbené (a v šatníku tak málo zastoupené) zelené barvě. Užili jsme si energii živé hudby (ty jo, jak dlouho už jsem nebyla na koncertě! ještě že pomalu zase nastává sezóna hudebních akcí a akciček pod širým nebem, navštívitelných i s dětmi). A Verunka byla nadšena z toho, že si může z té přepestré nabídky vybrat opravdu jakoukoli pochutinku. Vybrala si čokoládovou kouli. Vychutnávala ji dlouho, pomalu a labužnicky.