Na pochybách

Verunce byly na konci března 3 roky. A já ji od září ještě nechci dávat do školky. Důvody nemám nijak sofistikované. Zkrátka mi jsou pocitově blízké ty hlasy, které říkají, že takto malému dítěti lépe svědčí být doma s maminkou. Taky mám chuť být co nejvíc u toho, když V. objevuje svět. Baví mě vhledy do jejího uvažování, baví mě její touha všechno vyzkoušet, její zvědavost, její nadšení. A myslím (doufám), že by si mohli s Radovánkem už brzo začít docela hezky hrát. Že by i jemu více její přítomnosti prospělo.


Kvapem se ale blíží doba podání přihlášek do MŠ. A já odpovídám na otázky: Podáváte přihlášku? Verče už jsou 3, půjde do školky? Proč ne? Nechápejte mě špatně, nemám nic proti těmto otázkám. Protože je naprosto normální, aby tříleté dítě nastoupilo do školky, jsou i otázky mého okolí úplně normální a očekávatelné, asi jako: Jak se máš?, Odkud jsi? nebo Co rád děláš? Nicméně, byť očekávatelné, probudily ve mně pochybnosti.

Opravdu dělám dobře? Nebude Verče něco chybět? Kolektiv? Nebude mně něco chybět? Čas pro Rádě? Oddych? Možnost se na sebe s V. každé odpoledne těšit?

Přeci jen - sice toužím být užívat si to doma s dětmi, ale často taky:
- mám dost věčného Prooč?
- mě neustálé dětské požadavky vytáčí do vrtule
- začnu na děti křičet ráno a přestanu až večer (nebo to tak aspoň vnímám)
- bych si nejradši jenom zalezla daleko od lidí a pletla, pletla, pletla
Opravdu nemám podat přihlášku?

Na okamžik jsem se těmi pochybami nechala zviklat. Podlehla jsem dojmu, že nedokážu svému dítěti dát to, co mu školka dát dokáže. Že na to nemám. V panice jsem hledala na internetu dostupnou literaturu, heslo "homeschooling preschooler". Ale pak jsem se zase uklidnila.

Jasně, že to zvládnem. A kdybych měla pocit, že Verča bez školky nemůže být, existují nejrůznější klubíky a hlídání dětí a podobné instituce, kam ji budu moct na jeden dva dny v týdnu upíchnout. A za rok se budou zase podávat přihlášky do státních školek. Neupisuju se přece (zatím) k homeschoolingu až do maturity :)

Pro tento rok vidím v podstatě jen dva hlavní úkoly, výzvy, které potřebuju/potřebujem zvládnout:
1) Najít způsob, jak se pravidelně setkávat s dětmi stejně starými nebo staršími, než je V.
2) Naučit se čas s V a R si opravdu užívat (tj. mimo jiné být víc v tady a teď a míň v plánech, úvahách, obavách a kdyby).

Výzvy ne triviální, ale snad zvládnutelné. Jdem na tom makat.







Komentáře

  1. Já myslím, že ses rozhodla dobře. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, Zuzko. Já už si to zase myslím taky. A vlastně jsem si to myslela pořád, ale já jsem ten typ, co se nechá snadno zviklat okolím a pak se zase potřebuje ujistit o něčem, co už dávno věděl.

      Vymazat
  2. Těžší cesta často přináší větší radosti. :)
    Naučit své děti ty úplné začátky sám, vyrábět pomůcky a číst knížky, objevovat a zažívat spolu...
    Držím palce, ať všechno vyjde, jak má!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju! Jsem na to zvědavá a těším se.

      Vymazat
  3. Pokud to Verunku doma baví a je spíš tvořivý interiérový typ, tak jí školka určitě chybět nebude... V naší školce bylo dost holčiček, co tam každý ráno bečely a zvykaly si až do února a podle mě to pak postrádá jakejkoliv smysl. Anebo vždycky můžeš přihlášku podat a uvidíš, jaká bude situace na konci léta a v září. Já to taky loni touhle dobou docela řešila, nakonec jsem si řekla, že za zkoušku nic nedám, podala přihlášku jen do dvou "nej" školek a výsledek mi byl úplně fuk. Někdy v srpnu mi volala ředitelka, že Timisa berou, tak jsme to zkusili. Timís se nakonec na ty čtyři hodinky párkrát týdně dost těší. Je to v podstatě minimální čas ve srovnání s tím, kolik ho tráví se mnou, ale pro mě kvůli regeneraci dost podstatnej. Problém je ale se domluvit se stejne starýma děckama na spolecnym programu, protože většina "kámošů" je ve skolce az do pozdního odpoledne :-//

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Můj minimalistický šatník

Peaceful parent 17

Peaceful parent