Peaceful parent 2
18.5.
Sdílela jsem zápisky z 1. týdne "peaceful parent" ve skupince Potkali se v Nevýchově. S výzvou, jestli se někdo přidá k mému snažení. Společně nám to půjde líp! A dostala jsem i zajímavou zpětnou vazbu a podněty k přemýšlení. Co se svým vztekem dělám teď, co jsem dělala dřív, co bych s ním dělat chtěla? Pro dnešek první střípek: Já ve sprše, Tom s dětmi. V asi něco udělala R. (zase!), slyším R pláč a Tomův hlas, jak V domlouvá. Ve mně najednou přetlak, myšlenka: "Ta holka se k němu nebude chovat dobře nikdy! Oni spolu nikdy nebudou vycházet." plus strach, jestli R v pořádku. Samice ve mně chce ochraňovat svoje mládě. Tělo nastavené na boj. Bohužel, nepřítelem je v tuto chvíli moje druhé mládě. Zadupu si (opatrně, jsem ve sprše), máchám pěstí do vzduchu, křičím (tlumeně, jsem ve sprše). Přebytečná energie je pryč. Už vcelku klidná si v duchu polemizuju s myšlenkou, že to nikdy nebude lepší. Snad bude. Teď úplně nevím, jak bych tomu mohla pomoct, ale třeba na to přijdu. On se bude umět sám ozvat. Oba vyrostou. Ona teď prostě žárlí a neumí se s tím (zatím) vyrovnat jinak. Miluju je. Oba.
19.5.
Zátěžová situace balení a odjezd do Prahy, ale dala jsem to vcelku dobře! Zjištění dne: Do napětí mě často hází pohled na rozkramařený byt a představa té spousty práce, co mám ještě před sebou. Pak už stačí maličkost a já pěním. Pomáhá trochu se zastavit a uvědomit si, že byt hrozně jenom vypadá a že úklid nebude tak náročný a vlastně ani balení není na tak dlouho, jak se zdá. A pak začít metodicky, jednu po druhé, ty věci dělat a nemyslet ani nekoukat pokud možno na nic dalšího. Dnes to vcelku fungovalo.
20.5.
Pohodička klídeček v Praze, hlídání od dědy a babičky a večer třídní sraz. Uvědomuju si ale, že dřív jsem se pravidelně naštvávala v situacích, kdy jsem nemohla usnout, ač prostor by byl (spící děti)... tyhle situace už teď většinou umím přijmout jako něco, co se mi prostě děje, úplně bez vzteku. Takže zlepšení JE možné!
21.5.
Když jsem unavená a zklamaná a chce se mi z toho všeho brečet, můžu brečet. Případně říct, že jsem unavená a zklamaná. A nemusím před tím seřvat toho, kdo je mi nejblíž. Dnes se to povedlo!
22.5.
A dnes se to nepovedlo! Uf :( Cestování, únava, nepovedený výlet (který měl být povedený, ale nějak to nevyšlo). V autě nebylo kde vybít přetlak. A tak jsem ho pustila ven na ostatní. Ale já to neumím tak, aby se pročistil vzduch a všem bylo vlastně ve výsledku líp a jelo se dál. Všem bylo ve výsledku hůř. Nejradši bych se na veškeré snažení vykašlala, ale vím, že chci pokračovat. A pomáhá mi i vidina dalšího příspěvku na blogu, ne že ne.
23.5.
Dojezd po včerejšku, nálada až taková, že jsem ji začala svádět na hormony a PMS, což je ale asi blbost, s Verunkou se mi cyklus obnovil až rok a půl po porodu, tak moc nepředpokládám, že by to s Radísem bylo jinak. Na takhle blbou náladu zatím nemám úplně lék a nedařilo se mi být milá, ale o to asi ani nejde. K večeru pomohlo překonat se a začít na sílu něco dělat - uklízet. Mám vyzkoušeno, že uklízení většinou zabere, probere. I tentokrát.
24.5.
A když už jsem dobře vyspaná; když mám za sebou první hodinu kurzu šití, tj. víc jak dvě hodiny strávené příjemně a mimo domov; když už jsem přesvědčená, že dneska to dáme na pohodu... tak právě tehdy si Verunka zatrhne kůžičku u nehtu, na palci, na tom palci, který cucá, kterým se uklidňuje, kterým se uspává. Chjoooo. A já zase bouchnu, i když mám pocit, že ve mně nic nevřelo, z nuly na sto za pět sekund. Inu, po minulém týdnu jsem si myslela, že už mám vyhráno a že žádná "Peaceful parent výzva" není vlastně potřeba, ale to jsem se spletla. Jedem dál. Odpoledne jsem zakoupila Jak překonat vztek a podrážděnost pro sebe a Pět jazyků lásky pro muže pro muže. Ať můžem makat oba.
Sdílela jsem zápisky z 1. týdne "peaceful parent" ve skupince Potkali se v Nevýchově. S výzvou, jestli se někdo přidá k mému snažení. Společně nám to půjde líp! A dostala jsem i zajímavou zpětnou vazbu a podněty k přemýšlení. Co se svým vztekem dělám teď, co jsem dělala dřív, co bych s ním dělat chtěla? Pro dnešek první střípek: Já ve sprše, Tom s dětmi. V asi něco udělala R. (zase!), slyším R pláč a Tomův hlas, jak V domlouvá. Ve mně najednou přetlak, myšlenka: "Ta holka se k němu nebude chovat dobře nikdy! Oni spolu nikdy nebudou vycházet." plus strach, jestli R v pořádku. Samice ve mně chce ochraňovat svoje mládě. Tělo nastavené na boj. Bohužel, nepřítelem je v tuto chvíli moje druhé mládě. Zadupu si (opatrně, jsem ve sprše), máchám pěstí do vzduchu, křičím (tlumeně, jsem ve sprše). Přebytečná energie je pryč. Už vcelku klidná si v duchu polemizuju s myšlenkou, že to nikdy nebude lepší. Snad bude. Teď úplně nevím, jak bych tomu mohla pomoct, ale třeba na to přijdu. On se bude umět sám ozvat. Oba vyrostou. Ona teď prostě žárlí a neumí se s tím (zatím) vyrovnat jinak. Miluju je. Oba.
19.5.
Zátěžová situace balení a odjezd do Prahy, ale dala jsem to vcelku dobře! Zjištění dne: Do napětí mě často hází pohled na rozkramařený byt a představa té spousty práce, co mám ještě před sebou. Pak už stačí maličkost a já pěním. Pomáhá trochu se zastavit a uvědomit si, že byt hrozně jenom vypadá a že úklid nebude tak náročný a vlastně ani balení není na tak dlouho, jak se zdá. A pak začít metodicky, jednu po druhé, ty věci dělat a nemyslet ani nekoukat pokud možno na nic dalšího. Dnes to vcelku fungovalo.
20.5.
Pohodička klídeček v Praze, hlídání od dědy a babičky a večer třídní sraz. Uvědomuju si ale, že dřív jsem se pravidelně naštvávala v situacích, kdy jsem nemohla usnout, ač prostor by byl (spící děti)... tyhle situace už teď většinou umím přijmout jako něco, co se mi prostě děje, úplně bez vzteku. Takže zlepšení JE možné!
21.5.
Když jsem unavená a zklamaná a chce se mi z toho všeho brečet, můžu brečet. Případně říct, že jsem unavená a zklamaná. A nemusím před tím seřvat toho, kdo je mi nejblíž. Dnes se to povedlo!
22.5.
A dnes se to nepovedlo! Uf :( Cestování, únava, nepovedený výlet (který měl být povedený, ale nějak to nevyšlo). V autě nebylo kde vybít přetlak. A tak jsem ho pustila ven na ostatní. Ale já to neumím tak, aby se pročistil vzduch a všem bylo vlastně ve výsledku líp a jelo se dál. Všem bylo ve výsledku hůř. Nejradši bych se na veškeré snažení vykašlala, ale vím, že chci pokračovat. A pomáhá mi i vidina dalšího příspěvku na blogu, ne že ne.
23.5.
Dojezd po včerejšku, nálada až taková, že jsem ji začala svádět na hormony a PMS, což je ale asi blbost, s Verunkou se mi cyklus obnovil až rok a půl po porodu, tak moc nepředpokládám, že by to s Radísem bylo jinak. Na takhle blbou náladu zatím nemám úplně lék a nedařilo se mi být milá, ale o to asi ani nejde. K večeru pomohlo překonat se a začít na sílu něco dělat - uklízet. Mám vyzkoušeno, že uklízení většinou zabere, probere. I tentokrát.
24.5.
A když už jsem dobře vyspaná; když mám za sebou první hodinu kurzu šití, tj. víc jak dvě hodiny strávené příjemně a mimo domov; když už jsem přesvědčená, že dneska to dáme na pohodu... tak právě tehdy si Verunka zatrhne kůžičku u nehtu, na palci, na tom palci, který cucá, kterým se uklidňuje, kterým se uspává. Chjoooo. A já zase bouchnu, i když mám pocit, že ve mně nic nevřelo, z nuly na sto za pět sekund. Inu, po minulém týdnu jsem si myslela, že už mám vyhráno a že žádná "Peaceful parent výzva" není vlastně potřeba, ale to jsem se spletla. Jedem dál. Odpoledne jsem zakoupila Jak překonat vztek a podrážděnost pro sebe a Pět jazyků lásky pro muže pro muže. Ať můžem makat oba.
Tento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazat