Peaceful parent 5


13.6.

Blíží se úterní večer a já jsem usoudila, že je načase sepsat další díl své "peaceful parent" ságy :) Za uplynulý týden jsem si neudělala ani jeden zápis. Hodnotím to kladně.S dětmi se nám docela dařilo a ani nebylo potřeba si to večer s deníčkem potvrzovat.

Po debatě v nevýchovné skupince minulý týden jsem dost přemýšlela. Opravdu dělám dobře, když se zaměřuju na to, jak být klidným rodičem? Nepotlačuju v sobě něco? Nepřivolávám si do života naopak víc vztekacích scén? Neměla bych si dovolit být prostě autentická a taková, jaká jsem, a doufat, že se tím moje výbuchy zmírní? Nemám spíš než na vlastním klidu makat na vlastní pohodě? 

Přemýšlení to bylo náročné a ve výsledku snad i užitečné. K čemu jsem si tedy došla?

- Některé projevy mého vzteku bývají už za hranicí. Slovy jedné maminky ze skupinky: "za hranicí toho, co by mělo dítě zažívat". Takže o určitou regulaci se budu snažit dál.

- Za hodně nosnou považuju myšlenku, že je dobré dávat podráždění najevo průběžně, nepotlačovat ho ve chvíli, kdy by bylo ještě snadno potlačitelné. Protože se pak nekumuluje. Už jsem si to i ověřila v praxi, a myslím, že úspěšně. Zkrátka když se začnu zlobit, tak to řeknu, i s patřičným tónem hlasu. Verča pak i celkem chápe, že už nastala chvíle začít se mnou spolupracovat.

- Další zásadní uvědomění, tentokrát na základě Klářiného příspěvku: Protože z dětství mám vztek zaškatulkovaný jako něco nepatřičného, co "se nedělá", jako bych si ho, když už přijde, potřebovala ospravedlnit. Najít viníka. Na někoho to hodit. Nejčastěji tedy na Toma. Vyčítám mu pak kde co. Třeba, že mi nekoupil lepší šicí stroj :)) (přestože jsem mu sama výslovně řekla, že zatím žádný lepší stroj nechci a dám šanci Veritasce po mamce). O víkendu jsem měla několik úžasných příležitostí k detailnímu rozboru svého chování ve vzteku (nejdřív stávkoval stroj, pak jsem nepochopila jeden šicí návod, a když jsem ho konečně pochopila, opět začal zlobit stroj). A bylo vlastně dost úlevné si přiznat, že se nezlobím na Toma. Ani na sebe. Zlobím se na stroj! Pěkně jsem milému stroji tedy řekla, co si o něm myslím, párkrát si kopla do stolu a praštila dvířky od skříňky a pak jsem tu tašku nějak došila a doufám, že se nevypáře :)

- Práce na vlastní spokojenosti je určitě na místě. Dostala se mi do ruky Učebnice sebelásky, tak ji teď čtu. Není špatná. Nicméně si uvědomuji, že i když od Lucie Kolaříkové inspiraci určitě načerpám, primárně stejně chci čerpat z učebnice Lásky, tj. z Bible.

Uvědomění bylo asi ještě víc, ale o těch třeba zase příště. Dnes ještě na závěr přidám fotku předmětu doličného:




Komentáře

  1. Já byla k těmhle "sebevýchovným" knížkám vždycky hrozně skeptická. Asi mám kolem sebe až moc lidí, kteří chodí po přečtení podobných pokladů s nosem nahoře a všichni kolem musí vědět, jak jsou teď uvědomělí.
    Ale když je k tomu Bible, nemělo by to zanechat následky. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já se těmihle knížkami nechám často nalákat, přečtu nadšeně, no a pak si stejně uvědomím, že bez pomalé a trpělivé práce na sobě, nejlépe právě s Biblí v ruce, to stejně nepůjde :)

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Peaceful parent

Peaceful parent 12

Peaceful parent 14