Peaceful parent 6

Je to v hlavě.

U mě jednoznačně jo, a do velké míry. Na těch větičkách, které se mi více či méně záměrně míhají na pozadí, když pozoruju dění, závisí, jak budu reagovat. Jestli zvládnu řešit situaci s klidem. Jestli se naštvu. Co si z ní odnesu.

Vypozorovala jsem, že nejzásadnější pro moje snažení o "klidné rodičovství" jsou dva obsahy vnitřní řeči: obavy, a očekávání.

Obavy: Jestli děti vychovávám správně. Jestli jsem něco nezanedbala. Jestli jsem Verunku špatným příkladem, který jí dávám, když křičím a běsním, nadobro nezkazila. Obavy, že k druhým dětem už bude vždycky zlá. Že se nikdy nenaučí soucitu. Jestli, jestli, jestli... že, že, že...

Očekávání: Že když jsem na té dovolené (i když rodičovské), tak si budu pořád jenom užívat. Že děti usnou rychle a hladce a hlavně obě najednou, abych měla čas pro sebe. Že když se sejdeme s Lenkou a její rodinou, tak se děti spolu zabaví a my si popovídáme. Že stihnu došít tašku, ještě než se zbytek rodiny vrátí z procházky. Že, že, že...


Věřím, že s obojím se dá pracovat. Obavy mírnit klasickými otázkami (tuším, že inspirovanými kognitivně-behaviorální terapií) jako:
- Můžu si tím být jistá (že už V. bude na děti pořád jenom zlá)?
- Které důkazy hovoří proti? (Jejda, těch je. Někdy se k nim chová pěkně, k R. Znám i jiné děti, které měly bouchací období, a vyrostly z toho. ... ...)
- Jak jinak bych mohla situaci vyhodnotit? (Tak třeba, že jsou jí teprve tři a učí se hájit si to svoje a často sáhne k ručnímu řešení, protože to zatím jinak neumí. Naučí se to postupně. Můžu jí vysvětlovat co a jak a jít příkladem.)

A očekávání krotit a přibližovat realitě. Jako v pondělí v oboře. Zahájila jsem nový týden s tím, že si tedy budu s dětmi užívat, protože, jak v neděli prohlásila kamarádka Peťa, přeci jen je to luxus, být na mateřské, a místo plnění úkolů druhých být pánem svého projektu. A vypravila jsem nás na procházku do obory: les, příjemný chládek, pohyb. Idylka. Jasně. Až na to, že jedno dítko odmítalo udělat i pár krůčků pěšky, protože ho bolí nožičky, a druhé oboru nepobralo vůbec, a jen co se (krátce) prospinkalo, začalo v kočárku mrčet, že ho to neba. Les neles, chládek nechládek, v takovou chvíli bych si asi více užívala i vyplňování docházkové evidence někde v kanceláři. Měla jsem tendenci se na ně naštvat: Tak já si tady chci- můžu- mám užívat přírodu, a vy takhle? Ale pak se mi nějakým zázrakem podařilo přepnout. Já si s dětmi neužívám, já si s nimi plním svou pracovní povinnost. Dokonce za svou práci dostávám i zaplaceno (radši jsem nepřemýšlela nad tím, jak málo dostávám zaplaceno). A podobně jako v práci: někdy mě to může fakt hodně bavit, ale jindy je to pěkná dřina. OK, jdu makat! Pomohlo to. Dokázala jsem se uklidnit, ještě než jsem se doopravy rozzlobila. Dokázala jsem ty dva kňourající broučky dovézt domů, udělat jim oběd a uložit je do postelí. Nevím, jestli jsem si to užila, ale pocit z dobře vykonané práce, ten mi zůstal určitě.






Komentáře

  1. A mně se líbí, že umíš říct: "Okej, tohle jsem pokazila, co když to dopadne špatně? Mohla jsem to udělat líp?"
    Zdá se mi, že je to dnes velmi nemoderní, být matka a umět přiznat chybu a nejen sama sobě, ale i na veřejnosti. Myslím, že je to velmi důležité a zároveň je to správná cesta. Nikdo nejsme perfektní a to v ničem a co může být těžší disciplína než právě mateřství??

    Tyhle články mě baví, možná dopředu tuším, že budu podobné uvažování taky časem potřebovat. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju! Po pravdě jsem měla trochu pochybnosti, jak s těmihle články - psát dál, nepsat dál? Neodhaluju se moc, neprozrazuju toho na sebe příliš? A jen jsem si tak s těmi pochybnostmi v hlavě pohrávala, přišla mi z více stran zpětná vazba, že mám psát dál. Tak jo!

      Vymazat
  2. Ahoj, myslím, že články můžou být užitečné, jak pro Tebe, pro tvoji zpětnou rekapitulaci i sledování posunu, tak i pro ostatní..jako inspirace, motivace, tipy na řešení různých situací.. Možná bys mohla napsat obecně, které situace jsou pro Tebe nejvíc zátěžové, to by mě docela zajímalo. S pozdravem Elena :-) jinými slovy-už jsem ten tvůj blog našla :-)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Můj minimalistický šatník

(Nejen) kostelové téma

Peaceful parent