Peaceful parent 16

O čem dnes? O dlouhodobém tématu, které mám už trochu rozmyšlené? A nebo se zas mám nechat unést momentální náladou, kdy jsem fakt ráda, že se mi podařilo obě dětičky uspat, protože kolem poledního už jsem toužila jen po tom, aby mi všichni vlezli na záda? (Aniž by přitom děti dělaly cokoli nestandardního, co by se dalo nazvat třeba zlobením :) Prostě jen měly svoje požadavky, svoje představy o tom, kam a jak rychle půjdeme, taky trochu padaly a bouchaly se do různých částí těla a kňouraly a řvaly a potřebovaly potulit a pofoukat... standardní dopoledne, standardní děti.) Ony ale tyhle moje náladičky, ten pocit, že jsem už na děti asi stará (taky vás občas napadne??), nebo že na matku nemám dost nervů, trpělivosti, láskyplnosti..., přichází a zas odchází a pak zas přijdou chvíle, kdy si říkám, že není nad to mít děti a jak jsou skvělí a já si to s nimi užívám. Takže teď rychle si užít trochu toho volna, napsat článek, možná uplést kus svetru, a připravit se na další kolo. A odpoledne hurá na další běh kurzu v Brno šije, tentokrát už vyšší level, mírně pokročilí. Vlastně si vůbec nemám na co stěžovat!



A dlouhodobější téma? Bordel v bytě, šťastné dítě. Já vám nevím. Dítě možná. Ale matka? Opakovaně jsem zkoušela vykašlat se na úklid. Dobře, ne úplně vykašlat, jen trochu polevit. Záměrně i nezáměrně. Jenže já se pak v bytě vůbec necítím. A rozhodí mě maličkosti mnohem snadněji, než když je uklizeno. Protože ty maličkosti, požadavky dětí a podobné každodennosti se pak jen přičítají k základnímu nepříjemnému naladěné z bince.

Přemýšlela jsem, co mi na nepořádku tak vadí? Tak předně: vadí mi hlavně "věci všude". Poházené po zemi. Odložené na stolech, poličkách. Postelích. Všude. Mám ráda volné plochy, na kterých pak případně vynikne i nějaká ta květina nebo dekorace. Pak mi taky vadí prach na zemi. Když už je ho hodně. A upatlané umyvadlo. Už ne tolik mi vadí prach třeba na parapetech, nebo za počítačem (kdo tam kouká??), neřkuli nahoře na lince. Špinavá okna taky snesu. Vlastně nemám, co se pořádku týče, až tak velké nároky. Vadí mi ale, že se mi ani ty moje nízké nároky často nedaří naplnit. Nedaří se mi vyhradit na úklid čas, nebo nestihnu udělat všechno, co jsem chtěla, nebo je binec hned zase zpátky. Věcí je nějak moc, i když jsem nedávno redukovala. Bylo by potřeba vytřídit oblečení, ale na to potřebuji volný půlden. Kdy uklízet, když je venku tak krásně? A podobně :)

Od tohoto týdne zkouším novinku. Rozepsala jsem si úklidové úkony, na každý všední den v týdnu jeden až dva. Možná je to podobné systému Fly Lady, neměla jsem nikdy ale trpělivost na to, pořádně ho nastudovat. Tak mám systém vlastní a uvidíme, jak zafunguje.

Pamatuju si, jak jsme bydlely s kamarádkou Hankou na privátě s jednou paní. Nám bylo kolem dvaceti, jí kolem třiceti. Takže pro nás už opravdu paní, rozvedená, pracující. Na pořádek měla celkem velké nároky. Každý týden měla jedna z nás službu, bylo třeba uklidit společné prostory. A mě štvalo, že vylívám do záchodu po vytírání úplně čistou vodu. Že musím uklízet, i když není co uklízet. Podle systému a ne podle aktuální potřeby. Jenže teď se věci změnily. Se dvěma dětmi si nedělám iluze, že bychom někdy měli čisto. A pravidelnost mi snad dodá aspoň trochu pocitu kontroly. A nadhledu.

Už dnes jsem objevila jednu výhodu rozpisu. Na programu bylo "vysát". Činnost asi na čtvrt hodiny. Jindy by mi asi bylo blbé po snídani vysávat, obírat děti o čas, kdy se jim můžu věnovat, nebo můžeme jít ven. Ale teď jsem zavelela: Děcka, dneska vysáváme! a oni se kupodivu zabavili fajn sami a venku jsme i tak pobyli docela dlouho. Jako by mi před tím bylo blbé uklízet s dětmi, když nutně nemusím - když to můžu udělat odpoledne/zítra/ve svém volném čase. Ale teď rozpis zavelel a já poslechla. Systém je systém :D Uvidíme, jak brzo začne mě nebo děti štvát. Ale třeba taky ne a bude nám fungovat. Uvidíme...

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Steek

Vlaštovky

Můj minimalistický šatník