Příběh jednoho trička
Aneb povídání o tom, jak jsme takhle jednou o prázdninách vyrazili s Tomem na Svatý Hostýn. Vybrali jsme si výšlap z Bystřice pod Hostýnem, kde nás v místním infocentru informovali, že lidé většinou nahoru jezdí autobusem a dolů chodí pěšky. My jsme je ale poučili, že pro nateklé koleno je lepší nahoru jít a dolů jet, a velmi namistrovaně jsme vyrazili. Jenomže - po výšlapu na Kelčský Javorník, který jsme absolvovali předchozího dne, byly naše netrénované nožičky poněkud unavené, a tak nás prudké stoupání docela překvapilo a už jsme se těšili, až budeme nahoře. Kousek pod vrcholem jsme míjeli jakousi Vodní kapli, kde dokonce psali cosi o vodě, ale my jsme se u ní (možná i kvůli velmi hlučné skupince cyklistů, která tam posedávala) nezdržovali a chvátali nahoru. Nahoře jsme si přečetli, že ta Vodní kaple je docela důležitá, sehrála roli v příběhu o Panně Marii a v pomoci s bojem proti kozákům, a že z ní vytéká pramen uzdravující vody. Usoudili jsme, že až si naše bolavé...
Jú, Verča má vlastní foťák? Ale nejlepší jsou stejně ty čepice. Já už jsem asi beznadějný případ!
OdpovědětVymazatNo, má. Tím jsem fotívala kdysi já. V naší rodině musí mít foťák každý :D A čepice - ta Raďásova se mi při blokování trochu vypárala! Blbě zaplítám konce přízí. No nic. Až uschne, zkusím to spravit. A nafotím Ti další čepice, ať se můžeš kochat :)
VymazatTak to jsi mě úplně zviklala, jestli káje taky nepořídit foťák! Však to zaplétají byl první pokus. na něčem se to vyzkoušet musí 😀
Vymazat