Je to vývoj

Před týdnem ve středu nám v Brně nasněžilo. K bobům jsme pořídili ještě lopatu a vyrazili na náš místní mini-svah. A trávili tam vlastně každé dopoledne i odpoledne, dokud bylo na svážku bílých míst víc než těch zelených.
Verunka je z ježdění na lopatě nadšená. Boby s ní zatáčí kam chtějí, ale lopata jede krásně rovně. Jezdí solidní rychlostí, občas se u toho solidně vymele. Běhá nahoru, když už je kopec moc prudký, šplhá po čtyřech. A znovu a znovu. Ta holka, která minulý rok křičela, když jí jenom trošku podklouzla noha? Která byla ochotná sjet svah jenom na mém nebo Tomově klíně, a to se jí přitom nesměl ani trošku lítat sníh do obličeje? Která byla ochotná svah vyjít jenom za ručičku, a ještě s fňukáním? Jo, ta stejná holka. "Jenom" o rok starší. Občas zapomínám, že je to vývoj. A tlačím na věci, které možná už za rok (nebo za půl? nebo za týden?) taky půjdou vlastně úplně samy.



A já jsem minulou sobotu fotila svatbu! :) Pravda, jako druhý fotograf (hlavní fotograf byl Tom). Pravda, svatbu kamarádčina bratra. Ale i to je vývoj. Mám předsevzetí zlepšovat se, zvyšovat si své fotografické sebevědomí (ve kterém, řekla bych, tkví tak minimálně polovina úspěchu) a časem si třeba troufnout na svatbu i sama... Zatím jsem nafotila druhý WOL, tentokrát jsem zkusila černobílou variantu. K nahlédnutí tady.


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vlaštovky

Steek

Můj minimalistický šatník