Verunka 4

V neděli jsme slavili. Dort (no, spíš koláč) si Verunka objednala sama. Dárek jsme vybírali s Tomem a jako vždy jsme moc netušili, co koupit. Když jsem tak procházela mezi policemi plnými krásných věcí v Agátině světě, získávala jsem čím dál větší pocit, že V nic moc nepotřebuje. Že si vystačí s tím, co má, a se svou fantazií. A že nejvíc, co můžem Verunce dát, je společný čas a společný tvoření, který vydá za tisíc samolepek (a že v Agátině světě mají krásný samolepky :) Slavnostní odpoledne jsme trochu neplánovaně zakončili v kině na filmu Planeta Česko, byli jsme celá rodina a bylo to fajn. Díky holkám z Dlouhé punčochy, nebýt jejich stánku, asi bychom na festival Malé oči do kina Scala nevyrazili. 

Stejně si říkám, že narozeniny dětí slaví hlavně rodiče. Už je to tak dlouho, co je Verunka s námi! Přesně si pamatuju, že ještě byla tma, ale v parku na Obilním trhu už zpívali ptáci, když se ve čtyři ráno narodila. Že jsme nevěděli, jak to maličký miminko držet. Že první týdny byly dost náročný (hlavně psychicky)... ... a zároveň mi připadá nepředstavitelný, že byly doby, kdy jsme s Tomem bydleli sami a žádnou Verunku jsme ještě neznali. No prostě - o tomhle všem přemýšlím při jejích narozeninách, zatímco ona si pochutnává na dortu, čte písmenka na obalu a rozbaluje dárek. A pak si s ní jdu hrát...