Na draka

Znáte to? Něco chcete po dítěti a ono "to neumí". I když jde o něco velmi snadného, co snad ani neumět nelze. Prostě neumí, nebude zkoušet, "udělej to ty, mami".

Verunka dnes vymyslela, že chce jít pouštět draka. Počasí vhodné, větrné. A já se začala vymlouvat. Že to neumím, není to jen tak, počkáme do odpoledne, na tatínka. Vůbec se mi nechtělo zkoušet poštět draka, co když mi to fakt nepůjde? Co když budu trapně pobíhat po louce a tahat za provázek opačným směrem, co když mi drak vůbec nevzlítne, a co když mě u toho bude někdo pozorovat? Když ale Verča dál naléhala a dokonce mi i slíbila, že mě "to naučí", souhlasila jsem (dost neochotně).



No a co myslíte? Koho nejvíc bavilo pouštět draka? Kdo se snažil dostat ho co nejvýš, i když už si děti dávno hrály na pískovišti? Kdo příště půjde pouštět draka rád?

(Recept, jak v podobných případech s dětmi, ale nemám. Někdy nám funguje, když trochu víc motivujeme, někdy, když slíbíme pomoc, jindy je lepší nechat to být a počkat na jejich vlastní iniciativu. Nikdy nefunguje přílišný tlak. Příklad jiného dítěte naopak zabere skoro vždycky. Tak si vyberte :) No a já funguju asi na podobném principu...)

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Můj minimalistický šatník

Winterfolk

(Nejen) kostelové téma