Příliš mnoho...

... věcí? Příliš mnoho nápadů? Příliš mnoho inspirace?

Už dlouhou dobu se mi líbí minimalismus, a co se týče pořizování nového vybavení domácnosti, oblečení, hraček a dokonce i knížek (tam je to slabší, přiznávám), celkem se jím snažím inspirovat. Teprve postupně mi ale dochází, jak důležitý je minimalismus i v oblasti ideí. Těch všech "dalo by se dělat", "mohla bych začít", "musíme vyzkoušet" nebo "chci se naučit". 

Před skoro rokem a půl, když byly Radovánkovi tři měsíce a já si konečně přivykla na tu velkou změnu v naší rodině, jsem se cítila nevyužitá. Nevyužitá, co se týče duševní/duchovní oblasti, přemýšlení, tvoření, sdílení. A hledala jsem různé možnosti - co dělat na mateřské, se dvěma malými dětmi? Našla jsem. První a zásadní bylo pletení (díky, Hanko!), postupem času i šití. Začala jsem víc fotit. Psát blog. Spoustu blogů pravidelně číst. Už měsíc se postupně a jen na maličkou část týdne, ale přece, vracím i ke své práci. Ráda bych se věnovala zero waste, zjednodušovala (a zároveň zvelebovala) nás byt, rozvíjela děti po všech možných stránkách (protože nás to spolu baví) a taky chci denně číst Bibli, cvičit, trochu meditovat (pro dobrý spánek), více vařit, podílet se aspoň maličko na občanských iniciativách na ochranu demokracie u nás... ... ... 


No zkrátka mám chvíle, kdy se cítím zahlcená. Tak například před chvilkou jsem po příjemně stráveném dopoledni s dětmi zapnula myčku, oba kousky dětí uspala, a místo vydechnutí a užívání zaslouženého času pro sebe - zásek. Uklidím trochu v kuchyni? Aspoň vybalím batoh... tahle polička by chtěla celá přerovnat... kdy budu číst? meditovat bych měla! a taky chci psát příspěvek na blog... Tísnivý pocit. Nejradši bych si lehla k dětem a volno pro sebe zaspala. Je toho tolik a já bych vlastně dělala ráda skoro všechno (i ten úklid si umím užít) a nevím, co dřív. Často takové chvíle končí - dost paradoxně - u Facebooku. Nevím, co dělat, a tak nedělám nic. Čtu si o cizích životech a problémech s pocitem, že se aspoň něco dozvídám, a za půl hodiny se zvednu, zpruzená a unavená.

Vím, že se potřebuju naučit říkat ne. Nejen věcem, které mě nezajímají, nudí, obtěžují, ale i věcem, které se mi líbí a lákají mě a dokonce si o nich myslím, že je (nutně) potřebuji vyzkoušet, poznat, naučit se. 
Tuším, že bude třeba přestat číst některé blogy, nebo je alespoň nečíst tak často, a spíš si cíleně chodit pro inspiraci. Protože těch možností, co by se dalo... plést, šít, tvořit s dětmi, učit děti, učit sebe, pěstovat, zdobit, vařit... je hrozně moc, a nenechávají mě klidnou. 
Chci začít více plánovat. Ne jen sbírat nápady, co všechno bych mohla, jako jsem to dělala doposud (a říkala tomu plánování). Ale opravdu plánovat, poměřovat každý nápad s množstvím času a energie, které mám k dispozici, a taky s dlouhodobějšími prioritami svými a rodinnými. (Též si chci ty priority čas od času znovu připomenout a zrevidovat.)

A zásadní dovednost, kterou bych chtěla získat: když už se rozhodnu trávit čas určitým způsobem, soustředit se opravdu jen na tu jednu věc. Naučit se odhlédnout od všech dalších rozpracovaných projektů i od drobků pod jídelním stolem, fleků na umyvadle a knížek, které jsem ještě ani neotevřela, ale za 2 dny už je ode mě očekávají v knihovně. Hodně pomáhá vzít třeba pletení a vyrazit do kavárny nebo do parku, čímž se počet všech "mohla bych" nebo "měla bych" podstatně redukuje. Ale šicí stroj si do parku nepřenesu, a vysedávání v kavárnách leze do peněz. Naučit se užít čas pro sebe i doma, to bude klíčová věc.

A co vy? Jak se vypořádáváte s přemírou možností? Umíte říkat ne? 

(A proč jsem se přihlásila do kurzu vyšívání, který měl teď v sobotu první lekci, to se mě, prosím, radši neptejte. :)








Komentáře

  1. No, blbě... Jsem od založení rozehrávač, tím je to těžší. Už se mi daří být realistická co do nových hobby a nepřibývá mi další kreativní materiál.
    Před pár týdny jsem se rozhodla začít vstávat před dětmi, abych měla pár desítek minut klidu a ticha na bibli a modlitby. Přes den jsem rozlítaná a nesoustředěná, večer urvaná a usínám u toho. Dařilo se a jako bonus mi to nutně přineslo řád do trávení večera. Vstát dřív znamená jít dřív spát a s tím i nutnost neproflákat čas po uložení dětí facebookem nebo poklízením. Bylo to super, dny měly už od rána řád a ukotvení. Ale pak jsem onemocněla a všechno šlo k šípku. Tak teď začnu zase.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Do dřívějšího vstávání se mi moc nechce, protože občas spím v noci blbě a vědomí, že mám budík na brzo, mi nepomáhá. Ale je pravda, že rána, když ještě všichni spí, jsou opravdu skvělý čas na modlitbu, meditaci, Písmo a jiné poklidné aktivity, které vyžadují soustředění. Držím palce, ať to u vás funguje!

      Vymazat
  2. Celkem zvazuji návrat k hloupému telefonu. Žádné internety, fotky, stahovani obrázků a PDF navodů, že že ktermam akorat pocit, že to nemůžu v ziotežvsechno stihnout. A taky bych se chtěla zbavit pocitu viny a marnosti, když nic nedělám. takze kdy se k tobe můžu přihlásit na kurz vyšívání?😁

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na vyšívání kdykoliv... ale ještě nic neumím. Zahození telefonu by bylo řešení, nebo možná by stačilo vypnout data...? ;)

      Vymazat
  3. já jsem asi rozená minimalistka, protoze todle vůbec neřešim :D Je ale pravda, ze pokud nemam v cajku ty drobky, tak nemuzu nic tvorit. Ted mi zacala zahradnicka sezona, takze blogy ani virtualitu nestiham vůbec, a taky narozeninova sezona, takze co usiju ani vyfotit nestihnu :D Momentalne ctu monografii o Arnostce Roubickove, to je pořádné občerstvení pro šicí duši! https://www.kosmas.cz/knihy/225910/modelovy-dum-arnostka-roubickova/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To Ti závidim. Já se občas dostanu do stavu, kdy mám pocit, že když nezvládnu všechno, tak že nemá cenu dělat vůbec nic. :)

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Můj minimalistický šatník

Winterfolk

(Nejen) kostelové téma