Veselé Velikonoce

... jsem  nestihla popřát úplně včas. Ale velikonoční doba trvá celých 50 dní. Takže vlastně můžu s klidem přát až teď.

S Tomem jsme byli na sobotní vigilii před pěti lety na brněnském Petrově pokřtěni. Rok nato jsme na Velikonoce měli doma maličkou Verunku. No a další rok byla pořád ještě maličká, pak jsem byla těhotná, pak byl maličký zas Radovánek... zkrátka poprvé od těch našich křestních Velikonoc jsme mohli všechny katolické velikonoční obřady prožít zas až teď. V Praze, v maličkém (a nad svou kapacitu naplněném) sídlištním kostele, díky mým rodičům a hlídání. Nevím, jestli naše děti jsou extra nevychované, ale nedovedu si představit strávit ty 3x 2 hodiny (plus mínus) v kostele s nimi. A obdivuju všechny rodiče a jejich malé děti, co to zvládají.

Teď jsme si mohli všechny obřady užít pěkně v klidu, držet se za ruce, (opravdu) slyšet všechna čtení, vychutnat si kázání. Moc pěkný to bylo. A teď už "jen" přenést velikonoční radost i do našich každodenních životů.






Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vlaštovky

Steek

Můj minimalistický šatník