Rodinná oslava

Pořád je mám ráda, tyhle velké rodinné oslavy. Nekonají se často, tak jednou do roka. Příležitost se najde snadno - kulatiny, půlkulatiny, nebo třeba přechod do dospělosti (jako letos). Sešlo se nás čtyřicet, z toho dětí asi půlka. Já s Tomem a našimi potomky jsme jeli vlastně jako rodina poprvé. Minulé roky nám to z různých důvodů nevycházelo. Nechtělo se s miminem cestovat přes půl republiky (no, po pravdě, skoro přes celou), nebo jsme byli nemocní. Letos se chtělo. A jsem fakt ráda. Verunku nejvíc bavil bazén a možnost pochutnávat si na dobrotách jindy u nás omezovaných (například chleba :)). Radovánek si užíval volného pobíhání po zahradě a pozornosti příbuzných různých věků. Mě bavilo pozorovat dění. Fotil Tom, já mívám předem vždycky velké plány, ale jak dojde na věc, jednak se stydím, a druhak se mi nechce schovávat za foťákem a trošku tím tak sama sobě narušovat atmosféru. 

Před tím a potom čas s dědou, babičkou, spousta rybízu a trocha práce na zahradě. Jako vždycky na severu taky úvahy, jestli bychom se přeci jen neměli přestěhovat blíž. Vidět se častěji... moci častěji přiložit ruku k dílu... vždycky pak bilancuju a přepočítávám výhody Brna. Které miluju. Ale tam to mám taky hodně moc ráda...