Co je nezbytné
Narazila jsem v poslední době na Facebooku na dva příspěvky, které měly z mého pohledu společné téma. První: Jdeme do kina, je nás celá rodina, a vstupenky plus popcorny a cola stojí dohromady už dost peněz. Co dělat? A pod tím diskuse, ve které cca polovina lidí do kina bez popcornu a coly prostě nepůjde, i kdyby si měla propašovat v kabelce svoje, a druhá polovina zase v pohodě půjde, a popcorn si dá doma, nebo vůbec. Přemýšlím, jestli jsem měla někdy v kině popcorn, a řekla bych, že ne. Pro mě nezbytný k filmu teda nezbytný rozhodně není.
Další příspěvek se týkal výběru toho nej zero waste obalu pro lyofilizované ovoce do adventního kalendáře. Pod ním spousta tipů - malé skleničky? celofán? použít nějaké jiné ovoce? dávat ovoce do kalenáře vždy až den předem? Když jsem přispěla svým nápadem, že nejvíc zero waste by bylo adventní kalendář nemít a přípravu na Vánoce si užít jinak, moc jsem neuspěla... A začala jsem přemýšlet nad tím, jestli jsem špatná matka, když dětem adventní kalendáře se sladkostmi nebo dárečky ani nekupuju, ani nevyrábím. Nepovažuji je za nezbytné. Je tedy pravda, že vloni jsme v adventní době společně vyráběli filcový betlém, každý den jsme přidávali jednu postavičku. A rok před tím jsme s Verunkou vystřihovaly a lepily betlém papírový, každý den jeden domeček, stromek, panáčka... Ale kdybychom letos nic podobného nevymysleli, asi bych to nevnímala jako újmu. Pro sebe, ani pro děti. Advent chci strávit ideálně v poklidu. Žádné velké uklízení (smysl předvánočního úklidu jsme vlastně nikdy pořádně nepochopila a mně osobně se nejlépe pořádně gruntuje a třídí vždy Novým rokem počínaje). Dárky mít ideálně nakoupené už v listopadu, a ty, které budeme vyrábět, mít už vymyšlené, abychom mohli jen po odpoledních postupně tvořit. Možná zařadit nějaké čtení s adventní tématikou pro děti. Procházky po večerním městě a pozorování světýlek v oknech a na balkonech. Ale otevírat každý den okýnko k adventní pohodě nepotřebuju.
V úvahách jsem se pak posunula ještě kousek dál, k Vánocům. Co je pro mě nezbytné, aby Vánoce měly? Od jisté doby je to jasné: duchovní rozměr. Radost z narození Spasitele. Každoročně nově prožívané uvědomění, že radostná novina se týká i mě osobně. Tohle chci hlavně dětem předávat.
Možná je to malicherné a určitě neekologické, ale uvědomila jsem si, že k Vánocům potřebuju stromeček. Ozdobičky, ale hlavně vůni jehličí. Ideálně stromeček dostatečných rozměrů. Loni jsme si sice naše brněnské Vánoce s přáteli udělali kolem malinké jedličky v květináči, která čeká na balkoně i na letošní rok, ale Štědrý večer jsme trávili u mých rodičů u smrčku, podobně velkého a podobně ozdobeného, jako když jsem byla malá. Nepotřebuju kapra ani salát, dokonce ani cukroví. Ale Vánoce třeba s lepenkovým nebo jinak alternativním a ZW stromečkem si představit moc nedovedu.
Dárky na Vánoce taky potřebuju. Nemusí být velké a nemusí jich být moc. Ale ideálně by měly být překvapením. Rozbalovat balíček a nevědět, co v něm je, to pro mě k Vánocům patří.
A další věc, kterou mám s Vánoci spojenou velmi, je široká rodina. Rodiče a prarodiče a bráchové. Dost silně jsem si to uvědomila před třemi lety, kdy jsem byla čerstvě těhotná, cestovat se mi nechtělo a poprosila jsem rodinu, ať na Vánoce přijedou k nám. A pak znovu ještě další rok, s miminkem Radovánkem. Musím říct, že málokdy jsem se cítila tak osamělá, jako tehdy, mezi svátky, kdy všichni kamarádi byli s rodinami a my jsme čekali, až nám (za pár dní) dorazí ta naše rodina... Vlastně ani nepotřebuju trávit Vánoce v úzkém rodinném kruhu, jen my čtyři. Vždyť my čtyři jsme spolu (díky Bohu) po většinu dní v roce. Nejradši mám Štědrý den, jako byl ten loňský, kdy se nás u stolu v bytě mých rodičů sešlo 12, jestli dobře počítám. A letos - pokud bychom měli být ve stejné sestavě jako loni - by nás bylo ještě o jednoho víc. Protože přesně před týdnem se nám narodil první synovec Matyáš!
(Ilustrační obrázky = naše zábava pro tmavé večery venku, malování světýlky. Děti dost baví, a nás vlastně taky. Krom klikyháků se dá pokoušet i o namalování smysluplných tvarů.)
Další příspěvek se týkal výběru toho nej zero waste obalu pro lyofilizované ovoce do adventního kalendáře. Pod ním spousta tipů - malé skleničky? celofán? použít nějaké jiné ovoce? dávat ovoce do kalenáře vždy až den předem? Když jsem přispěla svým nápadem, že nejvíc zero waste by bylo adventní kalendář nemít a přípravu na Vánoce si užít jinak, moc jsem neuspěla... A začala jsem přemýšlet nad tím, jestli jsem špatná matka, když dětem adventní kalendáře se sladkostmi nebo dárečky ani nekupuju, ani nevyrábím. Nepovažuji je za nezbytné. Je tedy pravda, že vloni jsme v adventní době společně vyráběli filcový betlém, každý den jsme přidávali jednu postavičku. A rok před tím jsme s Verunkou vystřihovaly a lepily betlém papírový, každý den jeden domeček, stromek, panáčka... Ale kdybychom letos nic podobného nevymysleli, asi bych to nevnímala jako újmu. Pro sebe, ani pro děti. Advent chci strávit ideálně v poklidu. Žádné velké uklízení (smysl předvánočního úklidu jsme vlastně nikdy pořádně nepochopila a mně osobně se nejlépe pořádně gruntuje a třídí vždy Novým rokem počínaje). Dárky mít ideálně nakoupené už v listopadu, a ty, které budeme vyrábět, mít už vymyšlené, abychom mohli jen po odpoledních postupně tvořit. Možná zařadit nějaké čtení s adventní tématikou pro děti. Procházky po večerním městě a pozorování světýlek v oknech a na balkonech. Ale otevírat každý den okýnko k adventní pohodě nepotřebuju.
V úvahách jsem se pak posunula ještě kousek dál, k Vánocům. Co je pro mě nezbytné, aby Vánoce měly? Od jisté doby je to jasné: duchovní rozměr. Radost z narození Spasitele. Každoročně nově prožívané uvědomění, že radostná novina se týká i mě osobně. Tohle chci hlavně dětem předávat.
Možná je to malicherné a určitě neekologické, ale uvědomila jsem si, že k Vánocům potřebuju stromeček. Ozdobičky, ale hlavně vůni jehličí. Ideálně stromeček dostatečných rozměrů. Loni jsme si sice naše brněnské Vánoce s přáteli udělali kolem malinké jedličky v květináči, která čeká na balkoně i na letošní rok, ale Štědrý večer jsme trávili u mých rodičů u smrčku, podobně velkého a podobně ozdobeného, jako když jsem byla malá. Nepotřebuju kapra ani salát, dokonce ani cukroví. Ale Vánoce třeba s lepenkovým nebo jinak alternativním a ZW stromečkem si představit moc nedovedu.
Dárky na Vánoce taky potřebuju. Nemusí být velké a nemusí jich být moc. Ale ideálně by měly být překvapením. Rozbalovat balíček a nevědět, co v něm je, to pro mě k Vánocům patří.
A další věc, kterou mám s Vánoci spojenou velmi, je široká rodina. Rodiče a prarodiče a bráchové. Dost silně jsem si to uvědomila před třemi lety, kdy jsem byla čerstvě těhotná, cestovat se mi nechtělo a poprosila jsem rodinu, ať na Vánoce přijedou k nám. A pak znovu ještě další rok, s miminkem Radovánkem. Musím říct, že málokdy jsem se cítila tak osamělá, jako tehdy, mezi svátky, kdy všichni kamarádi byli s rodinami a my jsme čekali, až nám (za pár dní) dorazí ta naše rodina... Vlastně ani nepotřebuju trávit Vánoce v úzkém rodinném kruhu, jen my čtyři. Vždyť my čtyři jsme spolu (díky Bohu) po většinu dní v roce. Nejradši mám Štědrý den, jako byl ten loňský, kdy se nás u stolu v bytě mých rodičů sešlo 12, jestli dobře počítám. A letos - pokud bychom měli být ve stejné sestavě jako loni - by nás bylo ještě o jednoho víc. Protože přesně před týdnem se nám narodil první synovec Matyáš!
(Ilustrační obrázky = naše zábava pro tmavé večery venku, malování světýlky. Děti dost baví, a nás vlastně taky. Krom klikyháků se dá pokoušet i o namalování smysluplných tvarů.)
Komentáře
Okomentovat