Něco takového

O nespavosti jsem se tu už asi kdysi zmiňovala. Navštěvuje mě holka jedna otravná už cca rok, zejména v podobě probuzení nad ránem a potíží s opětovným usnutím. Někdy i týden v kuse spím dobře. Někdy zas týden v kuse špatně. Ráda bych se milé nespavosti zbavila nebo ji výrazně omezila a netuším moc, jak. Zkouším tedy, co se dá. Běhání a meditaci všímavosti a zeleninu s vysokým obsahem vápníku. Špunty do uší a krytky na oči. Modlitbu, samozřejmě. Nově i psychoterapii. Většina z těch věcí je samozřejmě prospěšná i na jiné věci, než na dobrý spánek, takže si nestěžuju. Vlastně mě nespavost vede ke zdravějšímu životnímu stylu. Na jedné akci asi před měsícem jsem se nechala zlákat a koupila jsem si aromaterapeutickou směs. Směs čtyř olejíčků napomáhající zklidnění a dobrému spánku. Kápnout na kapesníček, přičichnout, spát. Asi týden jsem měla pocit, že to funguje. Další týden, že moc ne. (Tedy klasický průběh mojí nespavosti. :) Ale kapala jsem dál. A další týden už jsem začala vnímat prv...

Po několika letech v pražské zoo. Spousta nového tam vyrostlo, spousta se toho změnilo k lepšímu. Musím se přiznat, že jsem byla nadšená. Naši brněnskou zoo mám taky ráda a trávili jsme tam v létě v průměru jedno dopoledne týdně, ale Praha je jiná liga :) Slabost mám pro gorily, nezklamaly ani tentokrát. Ale nejvíc jsme se stejně pobavili s ledním medvědem, který si plavání naznak i pod vodou vysloveně užíval. A během celé návštěvy jsem měla důvod k radosti z Verunky. Jak je spontánní a ze všeho nadšená. Gorilkám zazpívala "hello cheeky, cheeky monkey", řekla jim, jak je má ráda, pochválila Richardovy svaly :) ... no byla jsem pyšná a říkala si, že možná neděláme ve výchově všechno úplně špatně. Ta pozitivní energii, která z Verči tryskala, a Radovanova spokojenost během celých těch tří hodin v zoo - mám se od nich co učit.

Celá moje povolební depka byla (asi naštěstí) tak trochu rozředěná, nebo spíš odsunutá do pozadí, cestováním. V sobotu hurá převézt celou naši rodinku do Prahy, v neděli návštěva dědy a babičky ve Mstišově. Přiznám se, že jsem nesledovala vývoj výsledků ani nic dalšího z povolebního zpravodajství. Nemám na to nervy. A když jsem zahlídla v sobotu kolem čtvrté průběžné výsledky, pořád jsem ještě naivně doufala, že třeba nebude tak zle. A že velké ještě nesečtené okrsky vše zachrání. No, nezachránily. Ale aspoň trochu pomohly. Uf uf. Ve chvíli, kdy jsem byla v pokušení propadnou beznaději, která se velmi rychle maskovala za vztek na "ty, co volili proti demokracii", mi dost pomohlo přečíst si u Katky tento článek . A tentokrát mám fakt předsevzetí. Sledovat dění a zkusit nějak působit. Aby třeba příště aspoň pár lidí volilo jinak. Aspoň jeden člověk. Kdyby každý z nás, co jsme volili pro demokracii, přesvědčil alespoň jednoho člověka, tak příště už si můžem pískat.  Jak ...

Mám potřebu nějak se vyjádřit k volbám. Ale jsem v tomto směru naprosto nekompetentní. Neinformovaná volička, co si koupila poslední dvě čísla Respektu a teď z nich děsně důležitě cituje a dělá chytrou. Že jsem se nakonec rozhodla pro TOP09 asi můžu prozradit. A že mám ráda atmosféru voleb. Vždycky jsem měla, už od těch prvních, kterých jsem se aktivně účastnila. Spousta lidí tak různých, kteří by se jinak nesešli, ale tady se sejdou a disciplinovaně naplňují každý stejně to své občanské právo. Ještě víc se mi teď líbí chodit k volbám s dětmi, které svojí zvědavostí dodávají všemu úplně nové rozměry. A tak doufám, že i atmosféru příštích voleb si budeme moci užívat (a těch dalších a ještě dalších...) Co mě ale štve: jak volby skončí a vzrušení z výsledků opadne, přestávám se o politiku zajímat. Zas až do dalších voleb. Nějak nevím, co a jak sledovat. Televizní debaty? Záznamy ze sněmovny? MF DNES?? (Tu jsem čítávala doma ještě na gymplu.) Ten Respekt? Proto pro jistotu nesleduji nic,...

Baví mě pozorovat Verunčin vývoj. Dřív jsem musela všechno malování, stříhání a podobné dělat sama. Ona jen vymýšlela, co se bude kreslit. A mami, ty to udělej. A teď? V naší chvilce pro sebe, kdy ona se probudí a Radovan ještě spí, chtěla něco tvořit. Hračku pro Radovana. Balony. Oboustranné. Sama navrhla postup. Nakreslíme dvě půlky, vystřihneme a pak je slepíme. Já jsem navrhla, jestli by nebylo lepší nejdřív půlky nakreslit a vystřihnout, abychom měly jistotu, že jsou stejné. Teprve pak je pokreslit. A ona? "Uděláme to tak, jak jsem to řekla prve." Fajn. Vznikli tito dva krasavci. Verunka kreslila, já jsem stříhala, ona slepovala lepicí páskou. Vyhodnotila, že jsou krásní. Jsou! A na svoje tvoření jsem si dnes nakoupila další materiál. Konečně se mi podařilo vyrazit do obchůdku k Vlněným sestrám. V době, kdy mají otevřeno. Sama, bez dětí. Neodolala jsem jejich nové "ponožkovce" a čeká mě vyplétání dvou dětských čepiček. A nejspíš zbude i šátek. Alespoň m...

Vlastně si ten svůj blog představuju jinak. Že bych psala možná trochu častěji, a určitě víc deníkově. Čím právě žiju, co mě právě zaujalo, jak právě vnímám mateřství a děti a co zrovna pletu :) I tuším, proč se mi to nedaří. Bylo by co psát. Bavilo by mě to. Jen si nedokážu najít vhodnou chvilku, abych sedla k počítačí, stáhla fotky, upravila fotky, napsala příspěvek. Přes den má Tom počítač s Lightroomem většinou v práci. Když odpoledne přijde, mám čas pro sebe, který nechci trávit před monitorem, ale aktivněji. A pak už je večeře a uspávání a večer, který taky nechci trávit před monitorem. Řešení zatím netuším, možná využít rána? Každopádně přidávám pár fotek z Trhů kávy, které se konaly v rámci Týdne kávy už minulou sobotu. Ač kávu nepiju, líbí se mi to divadýlko kolem. Mletí a příprava a nahřáté šálky a ochutnávání a povídání o ovocných nebo čokoládových tónech, které já ale při letmém ochutnání nikdy necítím. A tak jsem si Trhy kávy užila, i když jsem si jenom dvakrát lízla espr...

První "opravdový", tj. dospělácký, svetr. Příze Malabrigo worsted, osvědčená už při pletení Verunčina svetříku. Krásně se pletl, rychle přibýval. Celou spodní třetinu jsem párala a pletla znovu, protože přidávání na bocích se pro moji postavu ukázalo jako zbytečné a tvořilo kolem pasu podivné bouličky. Děkuji Vlněným sestrám za odborné posouzení, za velké pobavení nad těmi bouličkami a za dobrou radu - pleť to rovně! :)

Původně jsem měla představu, že budu fotit různé předměty z jiných úhlů, ale nakonec si fototéma  tohoto týdne opět žilo svým vlastním životem.  Verunka s vysavačem. Ne jen nový úhel pohledu, to je úplně nová dimenze našeho rodinného života :) Pohled na Brno pěkně z výšky.  A ještě jednou, protože, ač už jsem v Brně nějaký ten pátek, na věž staré radnice jsem vylezla a Zelňák zvrchu viděla úplně poprvé.