Něco takového

S pletením jsem začala v listopadu loňského roku. Do té doby jsem měla na kontě jen jednu upletenou šálu pro Verunku (šálu, kterou ale Verunka opravdu unosila, musím říct). Pak jsem jehlice na delší dobu odložila, ale touha plést mě neopustila, jen jsem pletení považovala za příliš náročné a málo baby-friendly. Díky Hance, která je něco jako pletací guru, jsem se ale jednak zamilovala do trojúhelníkových šátků, a druhak se nechala přesvědčit, že na pletení nic není. A že s kruhovými jehlicemi je i docela baby-friendly, protože napíchnout dítko na kruhovou jehlici není tak snadné jako na rovnou. Oklikou se konečně dostávám k jádru dnešního sdělení: v rámci KAL s Vlněnými sestrami jsem jsem svůj první šátek s "pořádnou" krajkou. Jmenuje se Laurelie , byla to výzva, a popravdě jsem moc nevěřila, že ho zvládnu. Nebo jinak: tušila jsem, že ho zvládnu, protože jsem byla velmi motivovaná, ale nečekala jsem, že to půjde tak snadno a bez párání. S barevnou kombinací si nejsem ú...

Myšlenka na vlastní blog mě provází už dlouho. Roky. Vlastně jsem jeden blog chvíli psala ještě na vysoké, jmenoval se Slunéčkův blog a docela mě to bavilo. Pak jsem přestala z důvodů, které už si nepamatuji, ale nejspíš mě začalo bavit zas něco jiného.  Znovu se nápad na blog zrodil začátkem mateřské. Postupně nabíral nejrůznějších obrysů od počátečních velmi nekonkrétních (které mě nepřiměly k činu) po zase až příliš konkrétní, kdy moje ambice vypadala asi takto: Budu psát o nejnovějších poznatcích z pozitivní psychologie čtivým a srozumitelným způsobem, ilustrovat ty poznatky na příkladech z vlastní rodiny, vytvářet cvičení vhodná pro rodiče s malými dětmi a budu inspirovat další rodiče k tomu, aby je vyzkoušeli. Založit takový blog se mi ale ve skutečnosti vůbec nechtělo, protože jsem si nastavila laťku příliš vysoko a nebyla jsem schopná vymyslet ani to, o čem by měl být první příspěvek.  Začátkem tohoto roku jsem pročetla pár blogů tvořivých maminek a šikovných ...