Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z září, 2018

Kalhotová premiéra

Obrázek
Verunčino docházení do lesní školky mě inspirovalo a ráda bych s dětmi trávila více času venku, za každého počasí. A tak by se mi hodily alespoň trochu vodě odolné kalhoty. Kupovat softshelláky se mi ale nechtělo, přeci jen mi přišly ceny docela vysoké, a tak jsem si řekla, že si je ušiju. A že si střih (od mých oblíbených Šijte s námi) nejdřív vyzkouším. Vznikly tedy tyto plátěné kalhoty. A nebudu kecat - mám z nich fakt radost. Foto tutoriály od holek ze Šijte s námi mám ráda, bývají pro mě totiž vždy velmi srozumitelné, a ani toto šití nebyly výjimkou. Nejnapínavější fáze nastala tedy ve chvíli zkoušení a upravování kalhot tak, aby mi dobře padly. Netuším, jak vypadají profesionální postupy. Já jsem prostě zkoušela, špendlila a zabírala a znovu zkoušela a špendlila další odstávající boule na bocích a zase zabírala. Taky jsem přidala záševky vzadu v pase. Postup čistě intuitivní, naštěstí ale vyšel. (Teda aspoň myslím, že vyšel. Já ani nevím, jak mají vypadat dokonale padnoucí kal

Černá díra zvaná Facebook

Obrázek
O černých dírách nevím skoro nic, ale představuju si je jako útvary, co všechno přitahují, pohlcují a nic nevrací zpět. A často, když přemýšlím nad svým vztahem k Facebooku, tak mi černá díra přijde na mysl: Přitahuje mě - jakmile sednu k počítači, prsty už samy automaticky napíšu "f" a víc vlastně není potřeba, pak stačí kliknout na první odkaz, který mi vyhledávač napoví. Pohlcuje mě - z plánovaných dvou odpovědí na zprávy je půl hodina, ani nemrknu. Nic nevrací zpět - většinou se pak zvedám otrávená, bez energie a zklamaná, že jsem ten čas přeci chtěla strávit úplně jinak. Nepovažuju se za závisláka na sociálních sítích. Četla jsem nedávno knihu o digitálním detoxu a příznaky fakt nemám. Nepotřebuju se připojit hned po probuzení nebo kontrolovat mobil během noci (ve skutečnosti ani nemám mobilní data a z telefonu se připojuju minimálně - takže úvodní fotka je čistě ilustrační). Ani (většinou) netrpím pocitem, že by mi něco unikalo, když nezkontroluju tuhle, tuhle a ještě

Dítě zamčené v rozpáleném autě. To mně by se přece nikdy... nebo jo?

Obrázek
Po delší blogovací pauze mívám vždycky problém navázat. Žádné téma mi najednou nepřipadá dostatečně důležité, zajímavé, nosné. Ale co se dneska stalo... z toho se jednak potřebuju vypsat, a druhak třeba na závěr vyvodím i nějaké to poučení :) Na začátek musím podotknout, že Verunka včera začala chodit do školky, na dva dny v týdnu, a tak máme čtvrtky a pátky s Radovánkem pro sebe. Zatím si dost užíváme bytí ve dvou, zpomalení a pohodičku, a dnes jsme například vyrazili na místní farmářské trhy. Na lavičce u kostela jsem si dali ňaminu, popovídali s milými důchodci (ukázalo se, že jejich vnoučata známe z hřiště - jak je naše 30 tisícové sídliště malé) a pak jsme si řekli, že se ještě zajedem podívat na nakladače, asfaltéry a jiné baláky na stavbu u konečné tramvají. Přesouvali jsme se autem. Posadím tedy Radovánka do sedačky, zapnu pásy, on si říká o klíček, tak mu ho půjčuji a domlouváme se, že mi ho pak na řízení vrátí. Zavřu dveře, obejdu auto zezadu, zavřu i kufr, ve kterém j