Něco takového

Pořád je mám ráda, tyhle velké rodinné oslavy. Nekonají se často, tak jednou do roka. Příležitost se najde snadno - kulatiny, půlkulatiny, nebo třeba přechod do dospělosti (jako letos). Sešlo se nás čtyřicet, z toho dětí asi půlka. Já s Tomem a našimi potomky jsme jeli vlastně jako rodina poprvé. Minulé roky nám to z různých důvodů nevycházelo. Nechtělo se s miminem cestovat přes půl republiky (no, po pravdě, skoro přes celou), nebo jsme byli nemocní. Letos se chtělo. A jsem fakt ráda. Verunku nejvíc bavil bazén a možnost pochutnávat si na dobrotách jindy u nás omezovaných (například chleba :)). Radovánek si užíval volného pobíhání po zahradě a pozornosti příbuzných různých věků. Mě bavilo pozorovat dění. Fotil Tom, já mívám předem vždycky velké plány, ale jak dojde na věc, jednak se stydím, a druhak se mi nechce schovávat za foťákem a trošku tím tak sama sobě narušovat atmosféru.  Před tím a potom čas s dědou, babičkou, spousta rybízu a trocha práce na zahradě. Jako vždycky na seve

Slavím! Po dlouhé době mám dopleteno něco, co stojí za zmínku. Svetr pro Marušku s názvem On the Grass . Maruška vybírala vzor i vlnu, a musím říct, že vybrala dobře, s výsledkem jsem moc spokojená a skoro si myslím, že bych si časem podobný svetr zasloužila i já :) Pletla jsem z Malabriga Rios na jehlicích č. 3. Při průběžném zkoušení se mi rukávy zdály být příliš těsné, takže jsem je nakonec vypárala a nahodila více ok. Pak jsem jen trnula při máčení a sušení, protože jsem měla v paměti Zuzu a její příběh o svetru ze stejné vlny, který nabyl po namočení dvojnásobných rozměrů.Na radu Helči jsem svetřík při sušení často nadhazovala a rukama "zmenšovala", což mělo sice vliv spíše jen na snížení mojí úzkosti, nicméně svetr asi pochopil, o co mi jde, a sedí! Teď ještě, aby seděl Marušce...

... se letos vylíhlo. Labuťátka, kachňátka a lysčátka (??). Ta poslední jsem viděla nejspíš vůbec poprvé v životě. Jsou ze všech mláďat nejmenší a taky nejplašší. Drží se stranou v rákosí a máma (nebo táta?) jim nosí ukořistěnou housku. Mimochodem, letos poprvé jsem taky řešila, čím labutě a ostatní nejlépe krmit. Že pečivo není vhodné, to jsem tušila. Obsahuje sice kalorie, ale málo dalších potřebných látek, a tak ptáci nacpaní pečivem a bez motivace hledat si jinou potravu mohou pak paradoxně trpět podvýživou. My jsme uvařili celozrnné těstoviny. Ale prý je vhodné i obilí, obilný šrot nebo čínské zelí. A labutím nakonec úplně nejvíc chutnal jetel natrhaný na blízké louce. S Radovánkem je to u rybníka trochu boj. Přesvědčit ho, že u vody ho budu držet minimálně za ruku, a nejlépe na klíně, spotřebuje velkou dávku psychických i fyzických sil. Na focení jsem si musela přizvat na pomoc Toma (i on odcházel po necelé hodince poněkud psychicky i fyzicky znaven).