Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z únor, 2018

Rudí prezidenti

Obrázek
Na dokumentární cyklus Rudí prezidenti mě upozornila  Syroovka . Jednotlivé díly běží každý pátek od 21 hodin na ČT2, v archivu jsou pak k dispozici  tady .Název asi mluví za vše. Jsou to dokumenty o pěti československých prezidentech komunistické éry pohledem dobových záznamů. Cílem autorů bylo "vyvolat co pocit doby, o které jednotlivé díly cyklu vyprávějí". To se myslím povedlo. Máme s Tomem za sebou zatím první díl o Klementu Gottwaldovi. Síla. Pro mě aspoň jo. Jsem naprostý ignorant, co se událostí 40. a 50. let minulého století v naší zemi týče. Vím tak zhruba, co se dělo, ale podrobnosti, jak se to stalo, kdo, jak a proč ke komunistickému převratu přispěl svou činností (či nečinností), vlastně vůbec netuším. Byť možná zvlášť v dnešní době se podobné znalosti mohou hodit (tajně doufám, že ne, s Tomem jsme si během koukání několikrát říkali: "Tohle už se dneska u nás stát nemůže, viď?"). A tak si doplňuju vzdělání. Překvapilo mě, jak kvalitní videozázna

Kafara - kavárna na faře

Obrázek
Kafara funguje v budově obřanské fary už skoro rok. Víme o ní dlouho, ale poprvé jsme ji navštívili s Tomem asi před měsícem, a od té doby ještě dvakrát, to už i s dětmi. Můžeme ji směle doporučit jako baby-friendly podnik. Našim dětem džus s vodou do půllitru s brčkem, krajíc chleba s červenořepovým humussem, krabice hraček a prostor k výběhu (byli jsme v sobotu odpoledne jediní návštěvníci) stačí. Před 14 dny jsme ale zažili i Kafaru plnou a ani tehdy jsem neměla pocit, že bychom s dětmi (2 naše a 2 kamarádů) rušili nebo překáželi. Nebo možná jsme i překáželi, ale nikomu to nevadilo. Nebo to aspoň nikdo nedával najevo :) Jak píšou provozovatelé na svých stránkách, Kafara není jen kavárna, ale i prostor k setkávání, kde můžete navštívit (nebo uspořádat) koncert, výstavu, workshop, přednášku... Otevřeno mají zatím jen o víkendech, ale prý plánují celotýdenní provoz. Určitě zvažte návštěvu, třeba vám Kafara taky tak učaruje jako nám. Během naší sobotní návštěvy Tom fotil celky pro Ka

Pletení s požitkem

Obrázek
Pletu denně. Více méně. A většinou i dost ráda. Dnes o poledním klidu jsem ale pletla s opravdovým požitkem. Obě děti spinkaly, jedno v ložnici, jedno v pokojíčku, a v obýváku pracoval Tom. Já jsem se tak musela uchýlit do poslední volné místnosti - do kuchyně. Kdyby byl Tom v práci, seděla bych v obýváku - jako vždycky. Takže vlastně znouzectnost :) Na stole kytka, co by klidně mohla být svatební, a kterou jsem dostala k svátku. Do sluchátek Beata Bocek a album O Tobje. Stíhala jsem jedním okem koukat do bookletu a číst texty - úplně jiný požitek z hudby pro mě, když vím, o čem se hraje a zpívá. Obdivuju, jak někdo dokáže vzít životní momenty, zásadní i obyčejné, a umělecky je přetvarovat do něčeho fakt krásného a působivého. No a k tomu pletení, můj dvoukilometrový projekt, jsem někde kousek za čtvrtinou. Se značkovači made by Hanka, díky kterým je moje pletení rázem elegantnější.  Ničím nerušený hodinový požitek. 

Bez obalu

Obrázek
Začala jsem se zajímat od zero waste. A když říkám začala, tak myslím pořádně, jako vždy, když se do něčeho pustím. Na 100%. Ze starých plínek vyrábím látkové kapesníky. Přestávám používat jednorázové utěrky a s Radovánkem (a na noc a na ven i s V.) se pokouším o návrat k látkovkám. Přemýšlím o komunitním kompostéru (to asi neklapne) nebo vermikompostéru (bojím se žížal a mušek po celém bytě, ale prý to tak hrozné nebývá). Přečetla jsem perfektní a velmi podrobnou knihu Domácnost bez odpadu od Bei Johnson (můžu případně půjčit, je fakt super a najdete tam návod úplně na všechno). Mám v plánu šít záclonové pytlíky na ovoce a zeleninu a biobavlněné na sypké potraviny. Pečlivě vymývám všechny šroubovací skleničky, co se k nám domů dostanou, k dalšímu použití. Dárky balím do papírových tašek z Rohlik.cz. Ruce si mažu místo krému mandlovým olejem nebo kokosákem. A začala jsem zjišťovat, kde a jak je možné v Brně bezobalově nakupovat. Zatím jsem vyzkoušela jen Bezobalový obchod Brno v př

Je to vývoj

Obrázek
Před týdnem ve středu nám v Brně nasněžilo. K bobům jsme pořídili ještě lopatu a vyrazili na náš místní mini-svah. A trávili tam vlastně každé dopoledne i odpoledne, dokud bylo na svážku bílých míst víc než těch zelených. Verunka je z ježdění na lopatě nadšená. Boby s ní zatáčí kam chtějí, ale lopata jede krásně rovně. Jezdí solidní rychlostí, občas se u toho solidně vymele. Běhá nahoru, když už je kopec moc prudký, šplhá po čtyřech. A znovu a znovu. Ta holka, která minulý rok křičela, když jí jenom trošku podklouzla noha? Která byla ochotná sjet svah jenom na mém nebo Tomově klíně, a to se jí přitom nesměl ani trošku lítat sníh do obličeje? Která byla ochotná svah vyjít jenom za ručičku, a ještě s fňukáním? Jo, ta stejná holka. "Jenom" o rok starší. Občas zapomínám, že je to vývoj. A tlačím na věci, které možná už za rok (nebo za půl? nebo za týden?) taky půjdou vlastně úplně samy. A já jsem minulou sobotu fotila svatbu! :) Pravda, jako druhý fotograf (hlavní fotogr

Na výstavu

Obrázek
V posledních dvou týdnech jsme byli na dvou výstavách, obě jsou v Brně, ani na jedné se nesmí fotit a obě je moc doporučuju.  Nejdřív jsme vyrazili s dětmi do Diecézního muzea na Petrově na stálou expozici Vita Christi. Popravdě jsem neměla velká očekávání, a byla jsem příjemně překvapená provedením výstavy - tmavé zdi i stropy, příšeří, exponáty efektně nasvícené. Obrazy, sochy a předměty používáné při bohoslužbách, seřazené tématicky podle jednotlivých etap Ježíšova života, od narození až po zmrtvýchvstání. Výstava není velká a Verunka (skoro 4) ji krásně zvládla a o všechno se zajímala. S Radovánkem (rok a půl) měl Tom tedy víc práce, takhle malé dítě ještě sakrální umění neocení. Naopak ve vestibulu muzea obě děti ocenily dotykový displej s omalovánkou a já možnost přidat pár dílků v puzzle Madony z Veveří. Na další výstavu jsme šli s Tomem sami, když si Verunka s Radovánkem užívali návštěvu dědy a babičky. Karel Otto Hrubý - fotograf, pedagog, teoretik v Domě

Ještě povolební

Obrázek
Mám zpoždění, vím. Od voleb uplynul už týden. Nicméně si nemůžu odpustit aspoň krátkou poznámku. Jsem zklamaná. I když jsem si myslela, že jsem připravená na obě varianty, sobotní sledování volebního studia mi zkazilo náladu. Mám strach, co bude dál.  A děsí mě, jak odlišné názory a pohled na svět mám s některými přáteli a známými, moc fajn a inspirativními lidmi. Vyměnili jsme si pár mailů a Skype či telefonických hovorů mezi prvním a druhým kolem. Nesnažila jsem se přesvědčovat, jen jsem kladla otázky, poslouchala a chtěla porozumět. Mít jiné názory je asi v pořádku. Ale co s tím, když naprosto odlišně interpretujeme totožné události? Když si my i oni myslíme, že chceme pro tuhle zemi to nejlepší - a to, co chceme, jsou téměř přesné opaky? A když si někteří politici začínají vyšlapávat nedemokratické cestičky a spoustě lidem to nevadí?  Volebním studiem mě provázelo a nervy zklidnit pomáhalo tohle pletení Snažila jsem se po vyhlášení výsledků hledat i pozitiva. Napadlo