Příspěvky

Na tom našem rybníčku

Obrázek
... se letos vylíhlo. Labuťátka, kachňátka a lysčátka (??). Ta poslední jsem viděla nejspíš vůbec poprvé v životě. Jsou ze všech mláďat nejmenší a taky nejplašší. Drží se stranou v rákosí a máma (nebo táta?) jim nosí ukořistěnou housku.
Mimochodem, letos poprvé jsem taky řešila, čím labutě a ostatní nejlépe krmit. Že pečivo není vhodné, to jsem tušila. Obsahuje sice kalorie, ale málo dalších potřebných látek, a tak ptáci nacpaní pečivem a bez motivace hledat si jinou potravu mohou pak paradoxně trpět podvýživou. My jsme uvařili celozrnné těstoviny. Ale prý je vhodné i obilí, obilný šrot nebo čínské zelí. A labutím nakonec úplně nejvíc chutnal jetel natrhaný na blízké louce.
S Radovánkem je to u rybníka trochu boj. Přesvědčit ho, že u vody ho budu držet minimálně za ruku, a nejlépe na klíně, spotřebuje velkou dávku psychických i fyzických sil. Na focení jsem si musela přizvat na pomoc Toma (i on odcházel po necelé hodince poněkud psychicky i fyzicky znaven).








Umění najít pravou míru

Obrázek
Dlouhá pauza to byla. Nenapsala jsem nový příspěvek skoro měsíc. Nejdřív jsem řešila nějaké starosti, na blog nebyl čas ani pomyšlení. Později už by čas i pomyšlení byly, ale nějak jsem netušila, jak znovu-navázat. Odkládala jsem a zvažovala, že s blogem končím. Přeci jen ho ale mám ráda... mám díky němu motivaci fotit... víc o některých věcech přemýšlet a učit se je stručně zformulovat... slouží jako deníček mých výtvorů a aktivit s dětmi... pořád jsem ještě neopustila svou touhu psát na něj o pozitivní psychologii... no a navíc ho sem tam i někdo čte :) Takže jo, další článek je tady.



Knížka Anselma Grüna "Umění najít pravou míru" jako by na mě v regálu knihovny čekala. Mám ve zvyku procházet některá oddělení jen tak na slepo a vzít knihy, které mě zaujmou - názvem, obalem, čímkoli. Na tuhle jsem natrefila několik dní poté, co jsem sepsala příspěvek Příliš mnoho... Příspěvek o tom, že se cítím zahlcená.  Přečetla jsem knihu jedním dechem, a pak jsem pořídila tři hustě pops…

Můj minimalistický šatník

Obrázek
Tenhle příspěvek berte prosím s velkou rezervou. Vlastně ho píšu tak trochu z legrace - hlavně proto, že pokud bych já měla někoho inspirovat, tak to rozhodně nebude stylem oblékání. Jsem v téhle oblasti dost nenáročná a taky líná a ledabylá.
Nicméně, nedávno jsem se v jedné knížce (o minimalistické domácnosti) znovu setkala s výzvou 333. Spočívá v tom, že máte 3 měsíce nosit jen 33 kousků oblečení. Nepočítá se domácí oblečení, pyžamo, oblečení na sport (pokud ho nosíte opravdu jenom na sport), spodní prádlo ani ponožky. Naopak se počítají doplňky, s výjimkou snubního prstenu.
Zkusila jsem trochu počítat, jestli by zvládnout tuhle výzvu bylo pro mě aspoň trochu reálné. A zjistila jsem, že víc než 33 věcí vlastně běžně nenosím, a myslím, že bych tak zvládla nejen 3 měsíce, ale klidně celý rok. No a k nápadu všechny ty věci nafotit a vyrobit vtipnou variaci (nechci říct parodii - nemá to být parodie, protože já se tak fakt oblíkám :D) na fashion blogy byl už jen kousek.

1-5 Trička s dlo…

Pletu? Ale jo...

Obrázek
Pletu. Ale už zdaleka ne tolik jako dřív. Pletení už není životní nutností. Heslo "denně aspoň jednu řadu" už není mantrou. Před rokem tomu tak ovšem bylo. Pletla jsem a viděla, jak něco přibývá... jak něco tvořím, roste mi to pod rukama, je to hotové, je to vyfocené :) a může to do světa. Někomu to slouží. Pro mámu dítěte tříletého a dítěte ani ne ročního to byl opravdový balzám na duši.

Teď už mám způsobů seberealizace víc. A tak pletu méně často. Pro Radovánka jsem vyrobila vlňáčky. A ani jsem zatím neměla potřebu je fotit... možná časem. Pro Lenku jsem upletla kaktus - ten největší z těchto tří. Vyfocený byl, ale fotka se mi někde ztratila. Pletu jeden kabát, co bude ze dvou kilometrů vlny, já jsem asi v půlce té obří věci a lehce jsem se zasekla. Ono mějte motivaci plést v jarně-letním počasí kabát, když navíc ani nevíte, jestli vám bude sedět (zatím se zdá, že bude moc velký). Pletu svetr pro Marušku, tam motivace celkem je a tuším bude i první hotový. A nebo možná ješ…

Jarní čepice a nákrčníky

Obrázek
Jaro bylo letos přeskočeno. Ale já se neumím na tak rychlý příchod léta adaptovat, a tak alespoň šiju pro děti jarní výbavičku, kterou nejspíš využijí až na podzim (nebo možná příští týden??). Čepice i nákrčník jsou oboustranné, čepku jsem šila podle tohoto návodu, nákrčník asi návod nepotřebuje, ale kdyžtak tady. Látky jsme koupili v Látkách Chameleon v Rosicích, kam teď občas jezdíváme dopoledne za Lenkou a Linďou, a já, když jdu kolem obchůdku, se prostě nemůžu udržet. Vysmáté obličeje při pózování dětí zajistil Tom.





Peaceful parent 18

Obrázek
Když jsem (už skoro před rokem!) psala svůj první Peaceful parent příspěvek, byla jsem dost zoufalá. Fakt hodně jsem se snažila chovat k dětem líp, a fakt hodně mi to nešlo. Nebo šlo - tak den dva, a pak zase výbuch, křik a někdy i rány a tak pořád dokola. Od zveřejnění svých trápení na blogu jsem si slibovala, že se mi třeba konečně podaří nastartovat změnu.

No - podařilo a nepodařilo :) Já jsem totiž měla dost naivní a dost nerealistické (zpětně už je mi to jasné) plány. Plány o tom, že budu na sobě pěkně systematicky pracovat a zkoušet různé věci a dělat pokroky a ty pokroky zaznamenávat každý týden na blogu, a že za rok se jen tak (falešně) skromně usměju a řeknu "Křičení na děti? Ale jděte! To už je dávno za mnou."

Realita byla samozřejmě poněkud jiná. U čísla 17 jsem přestala Peaceful parent psát. Proč? Protože jsem nemohla psát (jen) o pokrocích. Protože často bylo spíš zase hůř. A to jsem těžko připouštěla i sama sobě, a chlubit se s tím navenek se mi nechtělo už vůb…

Běhací les

Obrázek
Takhle krásně teď je v našem běhacím lese. Běhacím, protože se tu skvěle běhá. Našem, protože ho máme od bytu 3 minuty pěšky. Krásně, protože teď doslova celý kvete. Sasanka pryskyřníkovitá, sasanka hajní, jaterník podléška a plicník lékařský.