Příběh jednoho trička

 Aneb povídání o tom, jak jsme takhle jednou o prázdninách vyrazili s Tomem na Svatý Hostýn. 

Vybrali jsme si výšlap z Bystřice pod Hostýnem, kde nás v místním infocentru informovali, že lidé většinou nahoru jezdí autobusem a dolů chodí pěšky. My jsme je ale poučili, že pro nateklé koleno je lepší nahoru jít a dolů jet, a velmi namistrovaně jsme vyrazili. 

Jenomže - po výšlapu na Kelčský Javorník, který jsme absolvovali předchozího dne, byly naše netrénované nožičky poněkud unavené, a tak nás prudké stoupání docela překvapilo a už jsme se těšili, až budeme nahoře. Kousek pod vrcholem jsme míjeli jakousi Vodní kapli, kde dokonce psali cosi o vodě, ale my jsme se u ní (možná i kvůli velmi hlučné skupince cyklistů, která tam posedávala) nezdržovali a chvátali nahoru. Nahoře jsme si přečetli, že ta Vodní kaple je docela důležitá, sehrála roli v příběhu o Panně Marii a v pomoci s bojem proti kozákům, a že z ní vytéká pramen uzdravující vody. Usoudili jsme, že až si naše bolavé nožičky trochu odpočinou, ještě se tam vrátíme, "když už jsme (poprvé v životě) na Hostýně". 

Ukázalo se také, že jsme po výšlapu pěkně zpocení a vzhledem k tomu, že místo obvyklých letních 30 stupňů a sluníčka bylo tentokrát necelých 17, pod mrakem a s deštěm na krajíčku, tak naše promočená trička jen tak lehce neuschnou. Začala mi být zima a představa, že chceme nahoře strávit ještě pár hodin, se mi za těchto okolností moc nelíbila. V místní restauraci jsem si na záchodcích tričko sundala a byla jenom v mikině, ale nějak jsem tušila, že náhradní tričko by se hodilo. Rozhodli jsme se proto zjistit, jestli na Hostýně nějaké (jakékoli, klidně i pánské a kýčovité) tričko neprodávají...

Neprodávali. Největší šanci jsem dávala kamennému obchůdku s knihami a suvenýry, ale tam měli opravdu jen knihy a (netextilní) suvenýry. Nejvíce se z nabízeného sortimentu blížili tričku asi plyšáci v jednom ze stánků podél schodů k bazilice, případně taštička s Mbappém na obrázku. Já bych si klidně koupila s Mbappém tričko, kdyby měli, protože už od Rádi vím, že to je slavný fotbalista. Ale měli jen tu taštičku, a do té bych se nevlezla.

OK, mikina a bunda bude muset stačit, usoudila jsem, a trochu rezignovaně jsme zahájili sestup k Vodní kapli. Našli jsme místo, kde vytéká onen uzdravující pramen, a zjistili, že z jednoho kohoutku je pramen veden hadicí k malému občerstvení (u kterého prve hlučeli cyklisté). Občerstvit jsme se nepotřebovali, jen jsme se šli zeptat, jestli  je ta uzdravující voda pitná (haha) a při té příležitosti jsme si všimli, že nabídka nápojů je psaná ve stylu hipsterských kaváren a že na pultu mají místo horalek  nebo lentilek raw tyčinky Lifefood a 100% šťávy od Ovocňáka. To bude asi tou zdravou vodou, která je napájí, pomysleli jsme si a prohlíželi, co ještě všechno v této rázem zajímavé kavárně nabízejí. Nabízeli ještě pár kousků keramiky, a ... trička! :))

Když se nás tedy milá obsluhující paní zeptala, co si dáme, vysmátě jsme odvětili, že tričko. Nabízela i mikinu, ale prozradila jsem jí, že mikinu mám, akorát mi pod ní chybí to tričko. Dostala jsem pak ještě nabídku jít se převléct nahoru do Poustevny (taky moc zajímavá záležitost), a informaci, že máme štěstí, že jinak ve všední dny vůbec nemívají otevřeno. A do sbírky triček mi přibylo nové, pěkného střihu a odpovídající velikosti, s malým logem občerstvovny Maruška. 

P.S. Kromě zážitku zázraku s tričkem nás na Hostýně dostala ještě Jurkovičova křížová cesta a příběh o tom, jakou práci dalo restaurovat všechny Köhlerovy mozaiky - vypadají nádherně!