Hrát si na kadeřnický salón

Já vím, že kadeřnictví už jsou od pondělka v provozu. Nicméně po měsící plánování jsem se až dnes odhodlala a poprvé v životě vzala do ruky nůžky (nejspíš určené na látku, nevím, mám je doma už dlouho), abych s nimi ostříhala svého muže. 

Jako návod jsem použila toto dvacetiminutové video, na kterém všechno vypadalo jasné jako facka. Ovšem brzy se ukázalo, že Tomovy vlasy jsou výrazně delší než vlasy modela na videjku. A taky, že paní kadeřnice je nejspíš skutečně kadeřnice a umí, na rozdíl ode mě, mimo jiné držet v jedné ruce hřeben i nůžky a prohazovat je jako nic přesně dle potřeby. A spoustu dalších jiných věcí. 

Když jsem po prvních pár střihnutích zjistila, že nedokážu rozlišit, které vlasy patří na stranu, které dozadu a které nahoru; když Verunčiny sponečky a skřipečky byly zoufale malé a nepoužitelné na to, aby udržely neposlušné prameny; když do toho starší dvě děti neustále něco brebentily a šlapaly v popadaných vlasech, místo toho, aby zabavovaly Vikiho kňourajícího v postýlce... ... padlo pár jadrnějších výrazů a výkřiků zoufalství, ale vzdát už jsem to jaksi nemohla. No a výsledek nakonec vypadá docela dobře, což přisuzuju štěstí začátečníka :) 

Pokud bych měla stříhat znovu, zase bych na to video koukla, sice jsem nakonec jela dost freestyle a nepoužívala u toho skoro hřeben, ale základní představu o postupu mi dalo.

Předtím:

Potom (ať vím, jak mu to mám vzít příště :) :