Černá díra zvaná Facebook

O černých dírách nevím skoro nic, ale představuju si je jako útvary, co všechno přitahují, pohlcují a nic nevrací zpět. A často, když přemýšlím nad svým vztahem k Facebooku, tak mi černá díra přijde na mysl: Přitahuje mě - jakmile sednu k počítači, prsty už samy automaticky napíšu "f" a víc vlastně není potřeba, pak stačí kliknout na první odkaz, který mi vyhledávač napoví. Pohlcuje mě - z plánovaných dvou odpovědí na zprávy je půl hodina, ani nemrknu. Nic nevrací zpět - většinou se pak zvedám otrávená, bez energie a zklamaná, že jsem ten čas přeci chtěla strávit úplně jinak.

Nepovažuju se za závisláka na sociálních sítích. Četla jsem nedávno knihu o digitálním detoxu a příznaky fakt nemám. Nepotřebuju se připojit hned po probuzení nebo kontrolovat mobil během noci (ve skutečnosti ani nemám mobilní data a z telefonu se připojuju minimálně - takže úvodní fotka je čistě ilustrační). Ani (většinou) netrpím pocitem, že by mi něco unikalo, když nezkontroluju tuhle, tuhle a ještě tuhle skupinku. Když si neaktualizuju status. Nebo když nejsem několik dní on-line.


Ale co jsem vypozorovala:

1) Jsme-li doma, mám brouzdání po Facebooku spojené s odpočinkem. Když už mi jde hlava kolem ze všech požadavků dětí, dostanu chuť sednout si, scrollovat a tupě zírat.

2) Jakmile si k Facebooku sednu, těžko se mi vstává. Větě "jenom se na něco mrknu a jdu" se v tomto případě rozhodně nedá věřit a používám ji podobně jako někdo říká "jdem na jedno". Nejsou to žádné hodiny času, ale desítky minut určitě, a za tu dobu by se dalo stihnout věcí... o kterých tvrdím, že na ně nemám čas. Třeba pletení, že? :)

Už jsem se kolikrát rozhodla, že s tím končím. A vůbec jsem nepochybovala, že to zvládnu. Úplně jednoduše. Vyřídím, co potřebuju, odpovím na zprávu, a vypínám počítač, ne? Co je na tom těžkého? Ale nakonec se najdu zaseknutá u v některé skupince, typicky Nevýchova nebo Zero waste nebo Domácí a komunitní vzdělávání, u příspěvků, které jsou sice možná občas v něčem i přínosné, ale často dost opakující se nebo pro mě neužitečné. K čemu je mi vědět, jestli je lepší kalíšek nebo látkové vložky, když sama mám pro sebe mám jasno a rozhodnutí měnit nehodlám. Nebo proč čtu o chování učitelek v nějaké konkrétní školce a co si o něm kdo myslí? A nebo ještě hůř, proč se občas zaseknu ve vlákně plném urážek a nadávek, na jakékoli téma? Moc to nechápu, jen tak tuším:

- čučet do Facebooku je naprosto jednoduché, nic to po mně nevyžaduje po intelektové ani jiné stránce, vlastně bych místo toho klidně mohla koukat do ohně nebo z okna

- ale zároveň si tam naplňuju jakousi potřebu být "in", ve středu dění, nahlížet do cizích životů, vztahů, hádek... taková nějaká potřeba bulváru?

Řešení ještě úplně nemám. Trochu mi funguje brát vypnutí Facebooku po vyřízení stanovených věcí (většinou odpovědí na zprávy) jako trénink vůle. A intenzivně myslet na to, co jsem vlastně chtěla ještě stihnout a na co jsem se vlastně i těšila, než jsem k počítači usedla.

Ale recept pro takové ty chvíle, kdy si potřebuju na chvíli oddechnout, mi zatím uniká. Koukat z okna mě nebaví. Pustit si hudbu nebo vzít knížku (nebo dokonce cvičit) se málokdy donutím. Občas zabere úprava fotek, což není tak zlé, ale taky u počítače a taky vlastně energii vysávající. Tak hledám ještě něco jiného... Co děláte vy? Co je to vaše koukání do ohně, když potřebujete na chvilku vypnout? Zkusím se inspirovat...

Jo, a jen tak mimochodem, mám nové brýle. Pro mě dost zásadní změna, protože ty staré jsem nosila skoro rovných deset let. Těším mě to, mám ráda, když věci slouží dlouho. Ale zatoužila jsem po změně... která se nakonec málem neuskutečnila, protože jsem v obchodech neomylně sahala po brýlích co nejpodobnějších těm původním. No jo, zvyk je železná košile. Dost mi pomohl prodavač v poslední optice, v té, kde jsem nakonec vybrala. Že prý je to běžné. Lidi nosí nějaký typ brýlí a někteří z nich nedokážou už přejít na jiný typ, i kdyby jim sebevíc slušel. A já jsem si řekla, že nechci být taková konzerva :) A teď už jsem si zvykla na ty nové a jsem dost spokojená.




Komentáře

  1. Mimo PC odpočívám u čtení rozečtené knihy, pokračování v pletení či háčkování nějakého projektu (stačí pár řad) nebo si pustím audioknihu a dělám u poslechu, co potřebuji.
    Díky za článek! Petra, Brno

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju za ty tipy. Jak si tak přemýšlím, zjistila jsem, že u FB mám i chvíli pocit, že nejsem sama, že komunikuju s lidmi. Pletení, šití (taky ho už umím po kouskách, jeden dva švy a zas jdu za dětmi :) apod. jsou fajn, ale občas se asi potřebuju cítit víc ve středu dění, no.

      Vymazat
  2. Nove bryle Vam ohromne slusi. Jste v nich takova jemnejsi a krasnejsi. Dobra volba. Alena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc za kompliment! Už jsem si na ně zvykla a musím říct, že i já se teď cítím hezčí :)

      Vymazat
  3. Teď s domácí školou bylo třeba zásadně omezit prostoje. Tyhle desítky minut (ono se to dokáže za den nasčítat i na hodiny...) mi pak zoufale chybí. V reálu se potřebuju odpojit od dění doma a uzavřít se do bubliny. Takze mi pomáhá uzavřít se do skutečné bubliny, třeba odejít do ložnice nebo koupelny, na balkon. A tam dělat klidně nějakou domácí práci a pustit si k tomu nějaký poslech. Mam ráda audioknihy, rozhlasové hry, rozhovory, kázání...
    Do mobilu jsem si stáhla FB aplikaci a limiter. Sčítá čas na FB, ukazuje v grafech a po určeném čase FB uzamkne. A můžeš zas až další den. Neumí ale kontrolovat přístupy z webu, jen přes aplikaci. Takže jsem musela zakázat upozornění na ploše mobilu a nechodím na FB na počítači. Určitě bude nějaká chytrá apka, která propojí všechny přístroje s Google účtem, ale mně stačí tahle jednoducha. Vlastně mi stačí vidět ten graf a součet.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, vidět ten součet by mi myslím taky dost pomohlo. Mně zatím pomohlo napsat článek :) často to tak mám, o něčem napíšu, pak na to víc myslím, víc si to hlídám. Takže jsem čas na FB výrazně omezila, zato jsem si stihla během tří dnů ušít kalhoty, vytvářím nové webovky pracovní, a další věci. Ono to jde, chce to disciplínu, pevnou vůli, odhodlání... modlitbu...

      Vymazat
  4. Nad časem stráveným na facebooku jsem už tolikrát vnitřně zaplakala (a nemůžu říct, že to byl vždy čas neplodně zabitý - některé skupiny mě hodně inspirovaly a i obohatily), až jsem letos na začátku roku zažila jakýsi "zásek" a začala jsem být zvědavá, jaký by asi byl můj život bez facebooku. No a tak jsem to prostě zkusila a profil jsem si zrušila. A je to fakt zajímavé. Myslela jsem si, že mi pravidelná dávka zpráv o přátelích a některé skupiny budou hodně, fakt hodně chybět (zero waste, lokální "prdlé lesany", šicí skupinka...), ale udiveně koukám, že mi vlastně ve výsledku nechybí nic. Teda kecám, trochu mi chybí regionální bazárek a bezpeněžní výměnná skupina, protože na nich jsem se velice rychle dokázala zbavit nepotřebných věcí, teď se mi to doma trochu hromadí, protože na nefacebookových bazarech to prostě nefrčí tak rychle (nebo doporučí mi někdo nějaký, kde se to opravdu rychle hýbe?). Náhradou za šicí skupinu je mi pinterest. A to je zároveň i odpověď na otázku, jak jinak (než s FB) se dá u počítače relaxovat a vypnout na chvíli: já brouzdám a hledám inspiraci na pinterestu. Nežere mi to tolik času jako svého času FB, je to hezké na pohled, věnuju se jednomu tématu soustředěněji a nerozptylují mě a nerozčilují mě (někdy blbé) diskuze. Je to úlevné a jsem ráda, že jsem se dokázala včas vymanit.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Steek

Vlaštovky

Můj minimalistický šatník