Něco takového

Ač jsem téma tohoto týdne vymýšlela já, nakonec jsem nanašla (ehm, upřímnější by bylo napsat, že jsem si nevytvořila) dostat příležitostí k focení. Ale nakonec jsem ty tři fotky přeci jen vybrala.

Včera jsme se s Tomem vydali na příjemnou a hlavně fotogenickou akci Dobrodružství na Jarošce. Bez dětí, krásné počasí, nikam jsme nespěchali, ideální podmínky na focení. A já nevyfotila jedinou fotku. Protože mi to přijde "blbý". A tak raději vrazím foťák do ruky Tomovi. A případně ještě ukazuju "hele, tohle vyfoť". Pak mě samozřejmě štve, že jsem se neodhodlala. Včera jsem zkoušela trochu víc analyzovat, co mi vlastně přijde "blbý". Asi hlavně, že si s foťákem připadám jako turista. Jako čumil. Jako někdo, kdo je mimo, kdo není in. Jako trapka, která "si to musí vyfotit". Taky mám pocit, že se najednou dostávám do středu pozornosti (v době, kdy fotí fakt skoro každý, pěkná blbost). Navíc se asi bojím, že mě někdo zarazí, ať ho nefotím. Zároveň mám problém se zeptat, jestli můžu fotit. Přitom se nepovažuju za vyloženě stydlivého, plachého, nekomunikativního člověka. Nechápu. :) Takže podtrženo sečteno, nic užitečného jsem nevyanalyzovala a a...

Hurá, moje první softsheláky jsou na světě. I přes lehké peripetie při šití, způsobené slabší prostorovou představivostí a celkovou šicí nezkušeností, je nakonec hodnotím jako snadné. Šila jsem podle střihu a fotonávodu od Šijte s námi. Mám jejich návody ráda, jsou opravdu velmi podrobné, přesně takové, jaké potřebuju. Nicméně, velikost 86, původně zamýšlená pro Radovánka, sedí Verunce akorát :) Vtip je v tom, že Verunka už jedny softsheláky má, takže teď šup šup nastříhat některou z menších velikostí a vybavit i Raďátko. Docela se už těším. 

Téma uplynulého týdne bylo pro mě docela oříšek. Napadalo mě, co bych tak mohla vyfotit, ale pořád jsem si říkala "to není úplně stvoření, musím vymyslet něco lepšího". No, nevymyslela. A tak včera a (přiznám se) i dnes ráno jsem na poslední chvíli povzpomínala na svoje průběžné nápady a vyfotila je a tady jsou. Kdo stvořil svět?  Okaté a naprosto neodolatelné stvoření Kousek toho zeleného stvoření na balkoně

A tak mi to dneska šlo. Softshelláky pro Radovánka, podzim přišel náhle a nečekaně, nepromokavé oblečení je potřeba. Volné odpoledne, podrobný návod. Šiju, všechno krásně odsejpá, ze softu se šije samo. Až když začnu sešívat nohavice k sobě, něco se mi nezdá. Kde se stala chyba? No jo! (Přední díl jsem sešívala ze 3 částí. A tu vrchní jsem k té kolenní přišila obráceně.) Takže páráček a jedem. Párám a říkám si, že mám asi fakt místo mozku placentu. Párám a říkám si, že znám i zabitější odpoledne (třeba u Facebooku) a že jsem se toho spoustu užitečného naučila. A že mě tyhle moje piplavé zábavy, co ani netuším, proč mě tak baví (šití a pletení), učí mimo jiné i trpělivost. A ta se hodí! Mně obzvlášť. Párám a říkám si, že tohle je aspoň činnost pro mě. Pro mě na výsledek orientovanou, pro mě, která chci být co nejproduktivnější. Protože bych se nejspíš mohla naučit užívat si nejen výsledek, ale i proces. Což by se mi taky náramně hodilo, stejně jako trpělivost, a to nejen při tráven...

Když jsme ještě chodili na Alfa kurzy, vyprávěla jedna z organizátorek následující příhodu: Vzala si tak jednou do ruky Bibli, aby se modlila. A z Bible vypadl papírek. Podívala se na něj a zjistila, že je to seznam věcí, za které se modlila asi před rokem. Všechny ty věci se mezitím staly. Všechny modlitby byly vyslyšené. Ale děly se tak postupně, že si ona vlastně ani neuvědomovala, že jsou to další a další splněná modlitební přání. Až papírek, co na ni náhodou vypadl, jí pomohl uvědomit si a prožít vděčnost za to všechno. Na tuhle historku si občas vzpomenu, když přemýšlím o pokrocích našich dětí. O pokrocích, které jsou občas tak pozvolné, tak nenápadné, že je nestihnu pořádně zaregistrovat. A nebo možná je i zaregistruju? Ale svoji pozornost zaměřuju, jako správná perfecionistka, na další položky seznamu, které ještě perfektní nejsou. A snadno pak podlehnu dojmu, ve slabých chvilkách a horších náladách, že "všechno je špatně", "jsem hrozný rodič", "b...

Na uplynulý týden vymyslela Lenka téma hádanky... a já mám pro vás teď tři mám. Uhodnete, co jsem vyfotila? Až si zahádáte, můžete se podívat, jak téma hádanky zpracovala  Nedůtklivá .