Něco takového

Ráda bych se i tady podělila o výběr pár fotek mně milých (a mých milých), které jsme s Tomem nafotili v pondělí v Punčoše. Zuzka s Marcelou už svůj výběr také vyvěsily, tady  (já jsem se snažila vybírat jiné fotky, byť myslím, že ne vždy se mi to povedlo). Jsem fakt vděčná Verunce i Radovánkovi, že byli schopni vydržet skoro celý den na jednom místě, na relativně malém prostoru. Tomovi, že se jim skoro celý den věnoval. A jsem ráda, že jsem se odhodlala tentokrát vzít mu foťák z ruky a neschovávat se za "on přece fotí líp, tak já budu hlídat děti a on to odfotí". Moc mě bavilo zachycovat všechny zaujaté, spokojené, pobavené... obličeje nad knížkami; knížky v rukách; krásné interakce mezi rodiči a jejich dětmi. Radost.

Dlouhá punčocha, naše nejoblíbenější knihkupectví s dobrými knihami pro děti, měla včera velký den - otevřela kamenný obchůdek . Na pěkném místě na rohu Jiráskovy ulice a Obilního trhu v Brně, kousek od porodnice, dětského hřiště, cukrárny a nedaleko od Botičkárny, kam maminky houfně chodívají svým dětem pro botky. Někteří nedočkaví tatínkové - jak je vidět - před obchůdkem raději i nocovali, aby měli jistotu, že na ně zbude místo při představení divadélka kamishibai. (A legraci si dělám jen trošku, na divadle opravdu narváno bylo a ne na všechny se dostalo, někteří museli koukat přes výlohu.) My jsme měli možnost nasávat atmosféru, prohlížet si krásné knížky, nasávat vůni kávy (tady i s sebou) a fotit skoro celý včerejší den, jen s přestávkou na oběd a odpolední spánek. Bylo nám v obchůdku moc příjemně, držíme mu palce a rádi se budem vracet! A z Punčochy jsme vyrazili na naši první demonstraci. Náměstí Svobody, lidí podle mého docela dost, atmosféra pozitivní. Tak snad to k ně...

I my jsme si letos stihli zabruslit na přírodním ledu. Včera i dnes. Ani nejsem schopná spočítat, po kolika letech. Na brněnskou přehradu záchranáři vstup nedoporučovali kvůli nerovnoměrnému zalednění, tak jsme poslechli a vybrali si náhradní brusliště - dva rybníčky v areálu golfového hřiště Kaskáda u Jinačovic.  Za sebe hlásím velkou spokojenost - jako jediná z naší rodiny vlastním brusle a tedy jsem jako jediná bruslila, a rozhodně jsem se malou velikostí bruslící plochy necítila omezená. Stejně mě víc než jízda rovně bavilo pilovat těch pár dovedností (přešlapování dopředu a dozadu a otočka doprava či doleva), které jsem kdysi na bruslích uměla.  Líbilo se mi, že došlo k rozdělení funkce rybníčků, které všichni tak nějak přirozeně respektovali. Na jednom se hrál hokej, druhý - větší - byl pro rodiny s dětmi. Našim dětem myslím brusle na nohou nijak nechyběly, zabavily se pobíháním po zasněžené hladině, hrou s rákosím, lezením na žraloky a krmením červených koní :) a...

Třináct let od prvního rande. Tehdy jsme se sešli před lékařskou fakultou u Masaryka a šli si sednou do La Solitaire. Dnes jsme zvolili mrňavou cukrárnu  Raw with love . Dezerty perfektní, děti doslova křičely radostí. Levandulový čaj, filtrovaná káva s kokosovým mlékem. A pak rychle zase ven, aby naší přítomností příliš neutrpěl slaďoučký provensálský interiér. Mazec, že už jsme spolu tak dlouho! Večer snad najdem chvilku na vděčnost, vzpomínání a bilancování. A už v autě cestou domů jsme si pouštěli tenhle můj milovaný love song pro pokročilé.