Něco takového

Znáte Week Of Life ? Je to projekt, který má velké ambice: být světovou fotoknihovnou lidstva. Kdokoli může přispět tím, že nafotí svůj týden - typický nebo neobyčejný. Každý den zachytí devíti fotografiemi, doplní popisky a přidá na web projektu. Jak píšou sami autoři: "Základním stavebním kamenem celého projektu je pak časový úsek jednoho týdne v životě jedince, žijícího kdekoli na naší planetě. Týden, který čítá sedm dní, z nichž každý má pro nás jiný význam, jiný barevný nádech, jinou vůni, jiný smysl a jinou intenzitu energie. Tento časový úsek je nejcharakterističtějším časovým úsekem pro člověka z pohledu různorodosti jeho konání a chování. Lidské konání je chtěně či podvědomě k tomuto úseku nastaveno, a proto je obrazová reportáž z něj nejvíce výpovědná. " " V projektu Week Of Life jde o základní myšlenku přispění do „světové fotoknihovny lidstva“, o to, aby si pokud možno co nejvíce uživatelů a návštěvníků uvědomilo, že pokud sami přispějí, pokud sami vyfo...

První dva týdny tohoto roku jsme měli opravdu nabité. Kampani pro PF jsme dávali veškerý volný čas, energii i mentální kapacity. Výsledky prvního kola volby rozhodly, že v této činnosti už nemusíme pokračovat. Na jednu stranu - úleva. Na druhou stranu - prázdnota. Co teď? Popravdě, bála jsem se, že přechod k běžnému režimu bude náročnější. Protože mě ta kampaň fakt hodně bavila. Užívala jsem si i jednoduché činnosti, odpovídání na maily, přípravu novin před rozdáváním. (Relativně) s chutí jsem se vrhala do překonávání vlastních limitů (oslovovat lidi na ulici nebo psát kamarádům, koho a proč volím, například). K tomu všemu jsem měla i chuť věnovat se dětem, bavilo mě to s nimi, byla jsem snad i trpělivější a častěji si uvědomovala, jak jsou skvělí. Získala jsem pocit naplnění, pocit, který mi na rodičovské docela chyběl. A teď zpětně přemýšlím - které jsou tedy klíčové ingredience, nutné pro to, abych se cítila spokojená a naplněná? Závěry ještě nemám, ale dva zásadní body už jsem si...

Minulou sobotu vypukla v Brně tyrkysová revoluce. A my jsme byli u toho. A bylo to skvělý! :) Poněkud živelná organizace a chaos mi připomněly těch pár let práce v CDV. S tím rozdílem, že u práce pro Pavla Fischera a jeho kampaň jsem neustále vnímala velkou smysluplnost. Takže i když jsem řešila, jestli bude v sále Břetislava Bakaly dost jídla pro těch 100 - 200 nebo kolik že přijde lidí?, a říkala si, jestli mám tohle zapotřebí, věděla jsem někde v hloubi duše, že mám.  Jídla nakonec bylo tak akorát. Atmosféra výborná. Ten moment, kdy Verunka předává Pavlovi svůj obrázek - jeho portrét - si opakovaně pouštím z videozáznamu a prostě ho miluju. "Děkuju ti. Ten pán má tu modrou kravatu, že jo?" "To seš ty!" :D Moc ráda mám taky video natočené chvilku potom, co mezi nás PF dorazil. Až ze záznamu jsem zjistila, že se celou dobu usmívám, jak kdybych byla na drogách :)  No a v neděli už zase do práce. Volební noviny se myslím dost povedly a tak ...

Slibovala jsem článek o naší dobrovolnické práci. Tak tady je. Zapojili jsme se jako dobrovolníci do předvolební kampaně Pavla Fischera. A je to mazec! Vlastně mi tohle dobrovolničení spadlo z nebe. Už delší dobu jsem hledala činnost, která by mě na mateřské naplňovala. Ještě něco navíc k péči o děti a šití či pletení. Něco smysluplného, něco s lidmi. Zároveň jsem po parlamentních volbách cítila potřebu se angažovat. Ne nutně politicky, spíš možná občansky. Zachránit demokracii :) No a pak jsem si projela prezidentské kandidáty, toho nejlepšího (a zároveň tehdy ještě málo známého) si vybrala a napsala na dobrovolnický mail, že bych ráda pomohla. Původní představa byla, že budu na kabátě nosit placku. Změním si profilovku na Facebooku. Případně vylepím pár plakátů.  Inu, realita je trochu jiná. Zapojili jsme se celá rodina. Když píšu celá, myslím celá. I s dětmi. Pavlem teď momentálně dost žijem. Neděláme žádné světoborné věci - rozdáváme propagační materiály n...

A taky hodně lásky, radosti i požehnání! My jsme nový rok přivítali poklidně, kapka vína, trocha rachejtlí z okna pozorovaných (Verunka dělá pokroky a ze strachu minulý rok přešla k fascinaci a lásce k ohňostrojům), trocha Radovánkovy rýmy, pčíkání a pokašlávání. A trocha (dobrovolnické) práce, o které více příště...

Letošní Vánoce... "Ježíšek" na dvou různých místech, na Štědrý den 12 lidí u stolu (v panelákovém 3+1), spousta dárků, hodně hlídání a času na pletení, vyšívání! a taky pro sebe ve dvou. Bylo to fajn. A teď už zabalit všechny věci a vyrazit do Brna přivítat nový rok. 

Zabaleno už máme. Dárky ještě ne všechny, ale věci, co povezem s sebou do Prahy, už jo. Za chvíli vyrážíme a máme v plánu zůstat v Čechách u našich rodin celé svátky. Minulý a předminulý rok jsme byli sami v Brně, ale já mám Vánoce spojené s celou velkou rodinou, babičkami a bráchy a tak podobně, takže jsem si připadala, zejména loni, dost osaměle. Jedním z dárků, které budeme letos dávat, jsou polštářky - obaly jsme vyráběly s Verunkou, tiskly jsme barvou na textil a jako razítka používaly ovoce a zeleninu. Schválně hádejte, co jsme použily (není to moc těžké myslím). Psa jsem šila pro malou Alici jako dárek ke křtinám, které měla už minulý víkend. Šila jsem podle jedné fajn knížky, o které se tu ještě určitě zmíním. A na závěr ještě naše Vánoční "výzdoba" plus stromeček. Velký stromek bude v Praze, my jsme se letos rozhodli pro minimalistickou a živou variantu od Lesů města Brna. Když zvládl zdobení od našich dětí, počítám, že by nám na balkoně mohl vydržet t...