Do zoo


Do zoo jsme se vypravili na Velký pátek. Díky Lence a spol., že nás vzali s sebou, bylo to totiž bezva. Celé prodloužené dopoledne jsem si moc užívala, i přes to, že jsme neviděla skoro žádná zvířata. Vlastně nás nejvíc zaujal páv, co se promenádoval po pěšince a vytasil se na nás s ocasem. Krmení medvědů hnědých bylo asi taky fajn, ale já jsem zrovna jezdila s kočárkem sem a tam a snažila se (neúspěšně) uspat Radovánka. O něco později, když už Radovánek po dlouhém a náročném procesu konečně chrupal v kočárku, jsem se na chvíli zastavila u mědvědů ledních, líbilo se mi, jak si máma s dcerou spolu dováděly v bazénku, jen tak pro radost. 

Véru a její kamarádku Mo zvířata taky zajímala jen trošičku. Hřiště a písek s bábovkami byly mnohem větší lákadlo. Mně zas stačilo pozorování jiných rodičů a jejich dětí, povídání s přáteli, sem tam fotka a krásné počasí.



Tahle návštěva zoo byla ale pro naši rodinu vlastně dost zásadní! Verunka tu překonala svoje strachy. Ona se totiž ještě nedávno bála všeho nafukovacího. Horkovzdušného balonu. Nafukovacího balonku. Pumpičky na nafukování kola. Kopačáku (protože jsme jí řekli, že i ten se musí občas dofouknout). Bála se hodně a dávala to hlasitě najevo. Její strach jsme respektovali. Jen jsme vždycky vysvětlili, že se jí nic nemůže stát, ale do kontaktu s obávanou věcí jsme nenutili.

A ona na překonání strachů makala sama. O sto šest. Bylo to fascinující. Nafukovacích věcí se sice bála, ale zajímala se o ně. Ptala se. Mluvila o nich (do zblbnutí). Chtěla se (zdálky) podívat. A výsledky se dostavily. Minulý víkend sama napumpovala kola svého odrážedla. A v zoo ne jen že řádila v maketě horkovzdušného balonu, ale taky poprvé skákala na skákacím hradu! I když tam neměla pevnou půdu pod nohama. I když tam hučel kompresor. Prohlásila "Já už se toho nebojím.", zula si boty a šla. Hustý!

Tahle dětská schopnost překonávat překážky a posouvat se, vyvíjet se, mě fascinuje. Akorát na ni zapomínám. A potom se zbytečně obávám, nervuju, tlačím. Až zase příště budu tvrdit, že "ona se to nikdy nenaučí" nebo "ona s tím nikdy nepřestane", připomeňte mi, prosím, že mám zvolnit. Podporovat a vyčkávat. Důvěřovat.



Komentáře

  1. Tohle jsem si potřebovala přečíst, děkuju! :-) K

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Rádo se stalo! Já jsem si na to zas stačila od chvilky, co jsem to napsala, už několikrát zapomenout. :)

      Vymazat
  2. My byli v zoo tuto sobotu a taky jsem zvířata skoro neviděla, rybičky jsou jistota :) a stánek se suvenýrama, kde jsme koupili raka a rejnoka to taky jistí :)))

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vlaštovky

Steek

Můj minimalistický šatník