Velikonoční víkend
Dlouhé volno bylo parádní. Ale způsob prožití Velikonoc, který by nám vyhovoval, a zároveň odpovídal duchu svátků, stále hledáme.
Z dětství mám Velikonoce spojené s návštěvou babičky. Jezdili jsme tam vždycky v neděli a zůstávali do pondělí. Barva Ovo na vajíčka, kuře s kopřivovou nádivkou, koledníci, které jsem vesměs neznala a pocit trapnosti, když jsem jim musela jít otevřít a nechat se vyšlehat (vždycky jsem řešila, jak dlouho se mám nechat šlehat a kdy už to celé můžu ukončit předáním vajíčka a čokolády). A taky hledání sladkostí na zahradě, které bylo náročné tak moc, jak moc stihly ten který rok už poporůst modřence a narcisky. Co z těchto velikonočních tradic bych chtěla předat dětem a v jaké podobě? Vlastně sama nevím.
Před čtyřmi lety jsem byli při sobotní vigilii s Tomem pokřtěni. Intenzivně prožité svátky, účast na všech katolických velikonočních obřadech, po vigilii ještě agapé u sestřiček v Živé vodě. Rok poté jsme měli doma třítýdenní Verunku. Program Velikonoc byl více než jasný. Ani další roky jsme si netroufli vzít Véru do kostela čtyři dny po sobě. Jednou týdně hodinu vydrží, ale toto by asi bylo moc. Jak tedy na to? Jak strávit Velikonoce více křesťansky, více ve společenství? Asi zapojit prarodiče a domluvit si hlídání. Příští rok by to už snad šlo.
Letos jsme vyrazili na Bílou sobotu na chvíli k Božímu hrobu. Do Husovického kostela, kde jsme ještě nikdy předtím nebyli. Na malou chviličku, než hlásky dětí začaly narušovat meditativní atmosféru. A potkali jsme u kostela partu s řehtačkami! To se mi líbilo. Nevím proč, ale pohled na ně a zvuk řehtaček mě dojímal.
A jinak pro nás letošní Velikonoční víkend byl zahájením kavárenské sezóny. Kavárna Pole, perfektní světlo, tam si rádi zase brzy posedíme (a zafotíme).
Momenta, osvědčená, oblíbená, otevřená i v neděli ráno po první mši svaté na Petrově.
A Monogram, nový espresso bar na Kapucínském náměstí, maličké příjemné místo. Naše povalečka zaujala místo na schodech na WC, odkud pozorovala dění za barem.
Dobré to bylo. Ale přeci jen, když se tak probírám fotkami na blozích, si říkám, že příště to zkusíme aspoň trošku jinak.
Z dětství mám Velikonoce spojené s návštěvou babičky. Jezdili jsme tam vždycky v neděli a zůstávali do pondělí. Barva Ovo na vajíčka, kuře s kopřivovou nádivkou, koledníci, které jsem vesměs neznala a pocit trapnosti, když jsem jim musela jít otevřít a nechat se vyšlehat (vždycky jsem řešila, jak dlouho se mám nechat šlehat a kdy už to celé můžu ukončit předáním vajíčka a čokolády). A taky hledání sladkostí na zahradě, které bylo náročné tak moc, jak moc stihly ten který rok už poporůst modřence a narcisky. Co z těchto velikonočních tradic bych chtěla předat dětem a v jaké podobě? Vlastně sama nevím.
Před čtyřmi lety jsem byli při sobotní vigilii s Tomem pokřtěni. Intenzivně prožité svátky, účast na všech katolických velikonočních obřadech, po vigilii ještě agapé u sestřiček v Živé vodě. Rok poté jsme měli doma třítýdenní Verunku. Program Velikonoc byl více než jasný. Ani další roky jsme si netroufli vzít Véru do kostela čtyři dny po sobě. Jednou týdně hodinu vydrží, ale toto by asi bylo moc. Jak tedy na to? Jak strávit Velikonoce více křesťansky, více ve společenství? Asi zapojit prarodiče a domluvit si hlídání. Příští rok by to už snad šlo.
Letos jsme vyrazili na Bílou sobotu na chvíli k Božímu hrobu. Do Husovického kostela, kde jsme ještě nikdy předtím nebyli. Na malou chviličku, než hlásky dětí začaly narušovat meditativní atmosféru. A potkali jsme u kostela partu s řehtačkami! To se mi líbilo. Nevím proč, ale pohled na ně a zvuk řehtaček mě dojímal.
A jinak pro nás letošní Velikonoční víkend byl zahájením kavárenské sezóny. Kavárna Pole, perfektní světlo, tam si rádi zase brzy posedíme (a zafotíme).
Momenta, osvědčená, oblíbená, otevřená i v neděli ráno po první mši svaté na Petrově.
A Monogram, nový espresso bar na Kapucínském náměstí, maličké příjemné místo. Naše povalečka zaujala místo na schodech na WC, odkud pozorovala dění za barem.
Dobré to bylo. Ale přeci jen, když se tak probírám fotkami na blozích, si říkám, že příště to zkusíme aspoň trošku jinak.
Fotky jsou moc roztomilé a navíc: Jé, lovec kaváren!
OdpovědětVymazatMě nikdy nezklame V melounovém cukru (i když netuším jak s dětmi, bývá tam dost plno) a úžasně příjemný je vedle kapucínů Pilát. Mají tam živé ptáčky, kteří zpívají... no prostě relax. Ale to vy určitě všechno znáte, tak jen kdyby náhodou. :)
Jo jo, lovec kaváren - to sedí! :) Dřív jsme měli myslím docela přehled, teď s dětmi už chodíme míň a vím o spoustě nových míst, kde jsme ještě nebyli. Piláta známe, V melounovém cukru jsme ještě nebyli, přijde mi to tam od pohledu zvenčí na mě moc bohémské nebo co :) ale určitě se taky někdy vypravíme.
VymazatBohémské je asi to správné slovo, ale chodí tam opravdu kde kdo. Obsluha výborná, ceny tedy trochu vyšší, ale lepší limonády jsem nepila nikde na světě. A když se člověk plácne přes kapsu a dá si k tomu třeba cheesecake, má zážitek na zbytek dne. :D Ručím životem. :))
Vymazat