Fotografiemi pro radost
Fotografiemi pro radost je spolek, který si dal za cíl "otevřít veřejnosti barevný svět osob s mentálním postižením a umožnit všem přispět k rozšiřování jejich radosti (...) a získanými prostředky podpořit mentálně postižené v dalších jejich aktivitách."
Fotografiemi ze života mentálně postižených ukazuje tento spolek jejich život veřejnosti. Za Foto Daňkovi jsme se původně nabídli, že bychom mohli také něco nafotit. Pomáhat focením neziskovým projektům je totiž jedním z našich cílů. Byla nám však nabídnuta jiná velká výzva - uspořádat pro mentálně postižené fotoworkshop. Inu, proč ne? Tom cca týden dopředu začal chystat programovou náplň (což bylo poměrně náročné, protože jsme netušili, s jakými přesně klienty budeme pracovat, co budou umět a jaká budou jejich očekávání), já jsem si říkala, že budu trochu vypomáhat a hlavně se starat o naše děti, které vezmeme s sebou. Workshop zaujal i kamarádku Lenku, která taky fotí, a tak jsme ji přizvali, ať nám pomůže.
Ale - v noci před akcí Tom, který je po většinu času zdravý nebo má maximálně rýmu - poměrně slušně "odpadl". Že by workshop vedl on, nebylo moc myslitelné, nehledě na to, že nakazit osazenstvo Zámečku Sřelice by asi taky nebylo úplně fajn. Co teď? Nádech, výdech. Díky Bohu jsem nepodlehla svým obavám, že tohle já přece nezvládnu, že jsem se na to vůbec nepřipravovala, a vlastně nerada pracuju se skupinou, a kdesi-cosi. Zavolala jsem Lence, zeptala se jí, jestli do toho půjde se mnou, ona taky provedla nádech-výdech, řekla "jo" a vyrazily jsme. Vzaly jsme s sebou i Verunku, která byla mimochodem celé 4 hodina úplně úžasnou pomocnicí.
Obsah workshopu jsme v podstatě až na místě uzpůsobovaly tomu, co jsme usoudily, že bude klienty (část jich byla přímo ze Zámečku Střelice, část přijela z olomouckého centra sociálních služeb Klíč) nejvíc bavit.
Trocha teorie zejména o kompozici, potom praktický nácvik v krásné a rozlehlé zahradě Zámečku, a na závěr každého bloku projekce fotografií na plátno. Největší úspěch měly aktivity hravé - vytvořte ze svých těl auto/žirafu/strom/dům a vyfoťte se, a na závěr běh od samospouště ke skupince při skupinovém focení.
Fajn to bylo! Jsem ráda, že jsem necukla a akci nezrušila. S Lenkou jsme zavzpomínaly na naše staré dobré časy ve společné práci :) Jsem jí moc vděčná za pomoc a podporu. No a Verunce za pomoc a trpělivost. Díky.
(Foto: Michal Král Photography, který dojel až z Pardubic!, a Lenka)
Fotografiemi ze života mentálně postižených ukazuje tento spolek jejich život veřejnosti. Za Foto Daňkovi jsme se původně nabídli, že bychom mohli také něco nafotit. Pomáhat focením neziskovým projektům je totiž jedním z našich cílů. Byla nám však nabídnuta jiná velká výzva - uspořádat pro mentálně postižené fotoworkshop. Inu, proč ne? Tom cca týden dopředu začal chystat programovou náplň (což bylo poměrně náročné, protože jsme netušili, s jakými přesně klienty budeme pracovat, co budou umět a jaká budou jejich očekávání), já jsem si říkala, že budu trochu vypomáhat a hlavně se starat o naše děti, které vezmeme s sebou. Workshop zaujal i kamarádku Lenku, která taky fotí, a tak jsme ji přizvali, ať nám pomůže.
Ale - v noci před akcí Tom, který je po většinu času zdravý nebo má maximálně rýmu - poměrně slušně "odpadl". Že by workshop vedl on, nebylo moc myslitelné, nehledě na to, že nakazit osazenstvo Zámečku Sřelice by asi taky nebylo úplně fajn. Co teď? Nádech, výdech. Díky Bohu jsem nepodlehla svým obavám, že tohle já přece nezvládnu, že jsem se na to vůbec nepřipravovala, a vlastně nerada pracuju se skupinou, a kdesi-cosi. Zavolala jsem Lence, zeptala se jí, jestli do toho půjde se mnou, ona taky provedla nádech-výdech, řekla "jo" a vyrazily jsme. Vzaly jsme s sebou i Verunku, která byla mimochodem celé 4 hodina úplně úžasnou pomocnicí.
Trocha teorie zejména o kompozici, potom praktický nácvik v krásné a rozlehlé zahradě Zámečku, a na závěr každého bloku projekce fotografií na plátno. Největší úspěch měly aktivity hravé - vytvořte ze svých těl auto/žirafu/strom/dům a vyfoťte se, a na závěr běh od samospouště ke skupince při skupinovém focení.
Fajn to bylo! Jsem ráda, že jsem necukla a akci nezrušila. S Lenkou jsme zavzpomínaly na naše staré dobré časy ve společné práci :) Jsem jí moc vděčná za pomoc a podporu. No a Verunce za pomoc a trpělivost. Díky.
(Foto: Michal Král Photography, který dojel až z Pardubic!, a Lenka)
Úžasné, Lenko :-) Obdivuju, kolik energie dáváš do nevýdělečných aktivit. Hezké léto!
OdpovědětVymazatHelčo, já musím říct, že zrovna v tomto projektu jsem energii spíš dostala. Hezké léto i Tobě!
Vymazat