Umění najít pravou míru

Dlouhá pauza to byla. Nenapsala jsem nový příspěvek skoro měsíc. Nejdřív jsem řešila nějaké starosti, na blog nebyl čas ani pomyšlení. Později už by čas i pomyšlení byly, ale nějak jsem netušila, jak znovu-navázat. Odkládala jsem a zvažovala, že s blogem končím. Přeci jen ho ale mám ráda... mám díky němu motivaci fotit... víc o některých věcech přemýšlet a učit se je stručně zformulovat... slouží jako deníček mých výtvorů a aktivit s dětmi... pořád jsem ještě neopustila svou touhu psát na něj o pozitivní psychologii... no a navíc ho sem tam i někdo čte :) Takže jo, další článek je tady.

Knížka Anselma Grüna "Umění najít pravou míru" jako by na mě v regálu knihovny čekala. Mám ve zvyku procházet některá oddělení jen tak na slepo a vzít knihy, které mě zaujmou - názvem, obalem, čímkoli. Na tuhle jsem natrefila několik dní poté, co jsem sepsala příspěvek Příliš mnoho... Příspěvek o tom, že se cítím zahlcená.  Přečetla jsem knihu jedním dechem, a pak jsem pořídila tři hustě popsané listy výpisků. Sedla opravdu skoro ve všem. Jako by autor - benediktinský mnich, kněz, ekonom, filosof a teolog - mluvil přímo ke mně.

"Tato kniha by měla čtenářům posloužit jako výzva, aby se přiblížili moudrosti své duše. Ona zná pravou míru, a proto jí důvěřujte. Nenechte se vyvádět z míry přemrštěností, s níž se dnes setkáváte na každém kroku. Věřte ve svou moudrost a vlastní míru. Pak budete žít v souladu se svou nefalšovanou bytostí, povedete příjmený a harmononický život, který dostane lesk pravé míry."

Tak by se asi dala shrnout základní myšlenka.
Přidám ještě pár dalších (z těch mnoha), které mě oslovily.

(když lidem chybí schopnost rozlišovat, co je opravdu důležité) "... mají pořád pocit, že je toho na ně moc. Denně se na ně valí všechno možné a pokud všechno přijmou bez rozdílu, jsou zavaleni realitou."

"Tato pošetilost, zlozvyk dělat všechno možné najednou - neztrácet čas - je příčinou věčné rozptýlenosti a roztržitosti. Nicméně tak život ztrácí hodnotu. Jednotlivý okamžik nemá žádnou cenu, protože ho vždycky překrývá další. Vůbec si ho neumíme užít, hlouběji se jím zabývat. Tak si sami bráníme v bezprostředním prožívání okamžiku a tím pádem i v pravém životě."

"Netečnost vyvolává další, dnes hodně rozšířený jev: neklid. Protože člověk nemá k sobě vztah, nežije v okamžiku, potřebuje stále silnější stimuly, aby něco cítil. (...) Kdo je ve vztahu se sebou, tomu stačí procházka lesem. Zde prožívá přírodu, cítí vůni dřeva, lesní půdy, květin. Slyší cvrlikání ptáků a bzučení hmyzu. Vdechuje život a má všechno, co potřebuje. Žije ve vztahu ke stromům, mluví s nimi, cítí jejich energii. Cítí, že je součástí božího díla, že je živý, v bezpečí, zná svou cenu."

"Za touto neschopností se na něco nebo někoho soustředit a projevovat zájem se skrývá strach, že o něco přijdu. Někde by teď mohlo být něco zajímavějšího a já to zmeškám. Tento strach mi nedovoluje opravdově žít. Protože mě nic stoprocentně nezajímá, nemůže mě ani bavit žádná práce. Stále jsem na útěku sám před sebou. Až se přestanu ptát, co mi to vynese, když budu veškerou pozornost věnovat této věci, osobě nebo práci, protože si myslím, že jí dobře posloužím, až zapomenu na vlastní potřeby a budu prospívat druhým, mohu najít cestu k sobě."

"Často jsme si sami naložili jho, které nás tlačí a zneklidňuje, neustále jsme vystaveni tlaku. Myslíme si, že pořád musíme stupňovat své výkony, být dokonalí, vždycky všechno okamžitě vyřídit. Povinně musíme uběhnout tolik kilometrů, dělat něco pro své zdraví. Sobě i druhým chceme dokazovat, že všechno děláme správně."

"Pokora přináší vyrovnanost. Mám odvahu být takový, jaký jsem, nepotřebuji se změnit. Jsem sám sebou a důvěřuji, že Bůh nechá z toho, co je ve mně, rozkvést strom, odpovídající mé bytosti. Strom může růst tehdy, když ho necháme stát. Kdo na něm pořád pracuje, přesazuje ho, ten nesklidí žádné plody. (...) Tak potřebuje člověk dobromyslnost a pokoru, aby se v klidu mohl stát sám sebou. Nejde o netečnost bavorských pijáků piva, kteří se ničím nenechají vyrušit. Spíš jde o vyrovnanost, dynamický klid jako podmínku, abychom se stali člověkem, jenž odpovídá boží představě."

"Stačí být dobrý, dokonalost není nutná."

A ještě přidám písničku, co je velmi tématická a poslední dobou mě dostává.