Pomněnkové moře

To jsem asi ještě nikdy neviděla!








Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Steek

Obrázek
Sama od sebe bych se na workshop Vlněných sester "Pleteme mostky" rozhodně nepřihlásila, jednak proto, že jsem žádný rozstřihávaný svetr plést neplánovala, a také proto, že od účastníků se očekávala schopnost plést technikou fair isle, kterouž jsem nedisponovala. Ale že kurz zaujal Hanku a že společné pletení je vždycky fajn a u sester obzvlášť, hecla jsem se, naučila se vyplétat (moc mě to baví, mimochodem) a dnes ráno vyrazila do sestřího showroomu. Hanka se nakonec neúčastnila z důvodů časově-organizačních, nicméně jsem moc ráda, že mě inspirovala, bylo to totiž moc fajn! Vyplétaly jsme z příze Léttlopi, islandské 100% vlny, která kouše, jen se na ni člověk podívá. Ale pozor - na dotek není zdaleka tak nepříjemná, naopak, je vlastně docela příjemná... a má krásné barvy... takže zkrátka a dobře, určitě jí dám jednou šanci!
Další informace

Příběh jednoho trička

Obrázek
 Aneb povídání o tom, jak jsme takhle jednou o prázdninách vyrazili s Tomem na Svatý Hostýn.  Vybrali jsme si výšlap z Bystřice pod Hostýnem, kde nás v místním infocentru informovali, že lidé většinou nahoru jezdí autobusem a dolů chodí pěšky. My jsme je ale poučili, že pro nateklé koleno je lepší nahoru jít a dolů jet, a velmi namistrovaně jsme vyrazili.  Jenomže - po výšlapu na Kelčský Javorník, který jsme absolvovali předchozího dne, byly naše netrénované nožičky poněkud unavené, a tak nás prudké stoupání docela překvapilo a už jsme se těšili, až budeme nahoře. Kousek pod vrcholem jsme míjeli jakousi Vodní kapli, kde dokonce psali cosi o vodě, ale my jsme se u ní (možná i kvůli velmi hlučné skupince cyklistů, která tam posedávala) nezdržovali a chvátali nahoru. Nahoře jsme si přečetli, že ta Vodní kaple je docela důležitá, sehrála roli v příběhu o Panně Marii a v pomoci s bojem proti kozákům, a že z ní vytéká pramen uzdravující vody. Usoudili jsme, že až si naše bolavé...
Další informace

(Nejen) kostelové téma

Obrázek
Hledáme si teď s Tomem své místo v církvi. Farnost, kde bychom se začali aktivněji zapojovat, kde bychom si našli přátele, kde bychom se cítili jak doma. O víkendu nás pozvali naši milí kamarádi do jejich farnosti. Těšili jsme se, a navíc jsme nevěděli, jak to tam chodí, a tak jsme dorazili trošku dřív. A měli jsme dostatek času, ještě před začátkem bohoslužby, přečíst si jednu nástěnku. Nástěnku, která poměrně důrazně připomínala, jak je při bohoslužbách důležité silentium - ticho. Máme se zdržovat čehokoli hlučného, nepráskat dveřmi, a hlavně - své hlučící děti buď usměrnit, nebo s nimi vyjít ven. To vše doplněné obrázkem plačícího miminka. Chvilku jsem přemýšleli, jestli se neotočit a nejít zase pryč. Když Radovánek křičí hodně, samozřejmě ho vyneseme. Ale tahle nástěnka nás předem zúzkostnila a negativně nastavila na každý jeho hlasitější projev (což v jeho věku rovná se každý projev). Já jsem se v duchu podivovala, jak to, že nás kamarádi nevarovali. Nakonec jsme zůstali, Tom...
Další informace