Něco takového

K Evě Adamcové , autorce knížky Steh-by-steh, chodím na vyšívací kurz už podruhé. Poprvé to bylo na jaře a učily jsem se základní stehy... podruhé teď na podzim rozšiřujeme naše stehové portfolio a učíme se našívat látkové aplikace, korálky, flitry... A že sdílím fotky z kurzy poprvé až teď? No protože dnes konečně měl kdo fotit! Můj problém s tím, že když něco dělám, nebo dokonce něco nového se učím, tak nefotím (a většinou i zapomenu, že mám s sebou foťák), se vyřešil, protože dnes jsme s Tomem bez dětí a tak šel do kavárny Atlas se mnou. Povětšinou pracoval, a mezitím sem tam sáhl po aparátu. Hezky taky vystihl atmosféru kurzu. Byla jsem samozřejmě zvědavá, jak se mu to líbilo, a on řekl zhruba následující: "Taková pohoda. Něco si tam každá děláte, sem tam se na něco zeptáte..." Takže jo, asi tak to probíhá. Pohoda, vlastní tempo a lektorka (ochotná i podesáté vše vysvětlit, poradit s plánováním projektu nebo pomoct s navlečením bavlnky do mini ouška vyšívací jehly) k di...

Dost pozdě (až když jsme viděli uschnout první strom u nás u hřiště), ale přece, jsme se rozhodli začít šetřit vodou. Řekla bych, že se celkem daří. Ono už jen vypínat vodu během mydlení rukou nebo drhnutí pánvičky a pouštět ji jenom ve chvíli, kdy ji opravdu potřebujem, docela pomůže. A učím to už děti (a manžela :). Úspěšně. Nesprchuju se každý den, ale spíš tak obden. Děti umýváme 2x týdně (není to na nich vidět, aspoň doufám). Další věc, kterou jsem zavedli, je splachování WC použitou vodou. Nemáme žádnou sofistikovanou metodu, používáme škopíčky (jeden v dřezu, druhý ve vaně v koupelně - do umyvadla se nevešel, tak si myjem ruce nad vanou). Nad škopíčkem provádíme veškeré umývání (krom umývání hodně špinavých hrnců třeba, aby tam nepadalo moc zbytků jídla) a pak slijeme do kyblíků připravených v předsíni u WC. Tou vodou pak splachujeme. Systém je to velmi elegantní, a barevně vyladěný, jak sami vidíte :) no ale funguje. Sleduju naši spotřebu vody každý den na vodo...

Už i k nám domů dorazily barbínky. Jsem tak trochu (a asi dost hloupě) pyšná na to, že žádná z nich není nová. Jednu dostala Verunka od kamarádky, ostatní si přivezla od babičky s dědou, kteří všechny hračky po nás pečlivě skladují ve sklepě, a teď je triumfálně vytahují, když tam s dětmi přijedeme. Když minulou sobotu došlo na holčičí dopoledne já - Verunka (alias čas jen pro sebe, který jinak v podstatě nemáme), vytáhnout barbínky byla první volba. V. naplánovala, že budeme barbíny oblékat do modelínových šatiček (inspirace jistě z nějakého youtube videjka). Už u snídaně vymýšlela, že jedna bude Elsa a šaty dostane mít modré... ... a mně běželo hlavou, že ale mezi modelínami, které máme doma, abys modrou pohledal, protože se už všechny barvou přibližují k univerzální zeleno-hnědé. A že bychom tedy asi měly vyrazit do obchodu pro novou modelínu, ať není V. zklamaná. Zase jsem předbíhala, zase jsem z ní dělala náročnější dítě, než ve skutečnosti je. Protože Verunka byla nadšená a...

Další tvořící příspěvek. Jeden fakt velký projekt je hotový! Projekt, který jsem měla na jehlicích někdy od ledna. Projekt, který mi na čas tak trochu znechutil pletení. O kterém jsem nevěřila, že ho dokončím. Ale dokončila. Rychlý nástup podzimních teplot pomohl. A je to! Winterfolk od návrhářky Joji Locatelli. Pletla jsem z lehce kousavé, o to však hřejivější příze Léttlopi v odstínu lapis blue heather na jehlicích 2,75 (protože pletu fakt hodně volně). Už během pletení jsem tušila, že bude kabát trochu větší, než by se mi líbilo. I proto ho nosím jinak, než jak ho autorka zamýšlela. Středové panely se mi víc překrývají, a tak jsem zvolila k jednomu knoflíku nahoře ještě jeden v pase - a nejspíš přidám třetí navíc někam mezi ty dva. Stále poněkud obří proporce pomohly vyřešit ještě dva knoflíky na zádech. Tedy - ony ty knoflíky jsou vlastně pouze na ozdobu, pod nimi jsem kabát úplně obyčejně sešila. Párání nepřipadalo v úvahu, to už bych opravdu nedopletla nikdy :) Jo, jsem sp...

Verunčino docházení do lesní školky mě inspirovalo a ráda bych s dětmi trávila více času venku, za každého počasí. A tak by se mi hodily alespoň trochu vodě odolné kalhoty. Kupovat softshelláky se mi ale nechtělo, přeci jen mi přišly ceny docela vysoké, a tak jsem si řekla, že si je ušiju. A že si střih (od mých oblíbených Šijte s námi) nejdřív vyzkouším. Vznikly tedy tyto plátěné kalhoty. A nebudu kecat - mám z nich fakt radost. Foto tutoriály od holek ze Šijte s námi mám ráda, bývají pro mě totiž vždy velmi srozumitelné, a ani toto šití nebyly výjimkou. Nejnapínavější fáze nastala tedy ve chvíli zkoušení a upravování kalhot tak, aby mi dobře padly. Netuším, jak vypadají profesionální postupy. Já jsem prostě zkoušela, špendlila a zabírala a znovu zkoušela a špendlila další odstávající boule na bocích a zase zabírala. Taky jsem přidala záševky vzadu v pase. Postup čistě intuitivní, naštěstí ale vyšel. (Teda aspoň myslím, že vyšel. Já ani nevím, jak mají vypadat dokonale padnoucí kal...

O černých dírách nevím skoro nic, ale představuju si je jako útvary, co všechno přitahují, pohlcují a nic nevrací zpět. A často, když přemýšlím nad svým vztahem k Facebooku, tak mi černá díra přijde na mysl: Přitahuje mě - jakmile sednu k počítači, prsty už samy automaticky napíšu "f" a víc vlastně není potřeba, pak stačí kliknout na první odkaz, který mi vyhledávač napoví. Pohlcuje mě - z plánovaných dvou odpovědí na zprávy je půl hodina, ani nemrknu. Nic nevrací zpět - většinou se pak zvedám otrávená, bez energie a zklamaná, že jsem ten čas přeci chtěla strávit úplně jinak. Nepovažuju se za závisláka na sociálních sítích. Četla jsem nedávno knihu o digitálním detoxu a příznaky fakt nemám. Nepotřebuju se připojit hned po probuzení nebo kontrolovat mobil během noci (ve skutečnosti ani nemám mobilní data a z telefonu se připojuju minimálně - takže úvodní fotka je čistě ilustrační). Ani (většinou) netrpím pocitem, že by mi něco unikalo, když nezkontroluju tuhle, tuhle a ještě...

Po delší blogovací pauze mívám vždycky problém navázat. Žádné téma mi najednou nepřipadá dostatečně důležité, zajímavé, nosné. Ale co se dneska stalo... z toho se jednak potřebuju vypsat, a druhak třeba na závěr vyvodím i nějaké to poučení :) Na začátek musím podotknout, že Verunka včera začala chodit do školky, na dva dny v týdnu, a tak máme čtvrtky a pátky s Radovánkem pro sebe. Zatím si dost užíváme bytí ve dvou, zpomalení a pohodičku, a dnes jsme například vyrazili na místní farmářské trhy. Na lavičce u kostela jsem si dali ňaminu, popovídali s milými důchodci (ukázalo se, že jejich vnoučata známe z hřiště - jak je naše 30 tisícové sídliště malé) a pak jsme si řekli, že se ještě zajedem podívat na nakladače, asfaltéry a jiné baláky na stavbu u konečné tramvají. Přesouvali jsme se autem. Posadím tedy Radovánka do sedačky, zapnu pásy, on si říká o klíček, tak mu ho půjčuji a domlouváme se, že mi ho pak na řízení vrátí. Zavřu dveře, obejdu auto zezadu, zavřu i kufr, ve kterém j...